Květen

St.James's Park

I když výlet domu a do Maďarska byl moc fajn, celkem jsem se těšila zpět do Londýna na každodenní rutinu a danou náplň dne. Květen se ze začátku zdál, že bude náročný a že to snad ani všechno nemůžu stihnout, ale to byl jen takový první dojem, než si člověk rozvrhne čas.;-)

Taky aby mi to nebylo líto a jako důkaz, že jsem zpět v Anglii skoro cely první týden proprsel. Tedy presne do pátku do večera. Měl nasledovat prodloužený vikend, na rozdíl od zbytku světa tady nebylo volno 1.5. Ale až v pondělí 5.5. A přesně na tento vikend jsem očekávala návštěvu Kristýny. Vím jak jsem ji kladla na srdce at si nezapomene deštník, že to bohužel vypadá s předpovědí bídně. 

Westminster Abbey

Ještě když jsem ji v pátek večer jela vyzvednout na letiště, sama jsem se divila jaká je zima, ale Kristýnka asi umí čarovat, nebo jsme si to obě moc přály, protože od sobotního rána až do toho úterního, kdy letěla domů, bylo slunce, modrá obloha a tak akorát na chození po památkách. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože jsme stihly úplně všechno a moc si to užily.

A navíc tento výlet byl pro Kristýnku tak trochu můj dárek k jejím krásným 30.narozeninám. Poznaly jsme se u nás v lékárně, kde jsem ja začínala a ona nám to léto vypomáhala za nemocnou laborantku. Moc jsme si padly do noty, tak nějak máme podobný smysl pro humor, a možna to také bude tím, ze jsme obě stejného znamení, jinak nevím, protože teď jsme se tu viděly po roce a půl a všechno bylo jako by to bylo před týdnem:-)

Primrose Hill- London skyline

Co všechno jsme viděly tu nebudu vypisovat, jen ty největší zajímavosti. Třeba slovem tohoto výletu byl BARÁK;-) neboli můj termín pro jakoukoli slavnou budovu. Ani jsem si to neuvědomovala, ale když jsem na to byla upozorněná jak komicky to zní popisovat Buckinghamský palác slovy- "a tady tento barák je sídlo královny, z balkonu mává při slavnostech..." Jediné vysvětlení je, že to bylo nejbližší slovo začínající na B, když jsem si v hlavě překládala termín Building. Každopádně normálně barák skoro nepoužívám, ale od te doby jsme ho používaly naschvál úplně na všechno ;-) další sranda bylo naše společné focení, kdy jsme se půlhodiny fotily na telefon, abychom zjistily, ze se nám žádná z selfie fotek nelíbí, a že opravdu nejlepší je někoho poprosit. A i když to většinou vypadalo, že ti které jsme poprosili drží foťák v ruce poprvé v životě, k našemu překvapení, vždycky se ta fotka moc povedla. :-) 

Nachodily jsme toho pozehnaně, nasmály se zrovna tak a toho jídla co jsme snědly:-)))

V neděli vecer jsem zjistila, že dávají koncert Frozen Planet in concert. BBC dokument doprovázeny filharmonickym orchestrem, tak mi to přišlo jako fajn nápad. Až na místě jsme zjistily, že to byla jedinečná událost, dirigentem byl sám autor te hudby. A celková struktura bylo 10 sekvenci, ke které on řekl příběh, co za tím všechno stojí a pak to bylo doprovázené hudbou. Naprosto dokonalý zážitek. Byla jsem moc rada, že na nás zbyly ještě lístky, bylo nakonec kompletně vyprodáno.

Dokonalý snímek, kde Kristy vypadá jak když vykukuje z parníku:)

V pondělí nás čekaly ranní nákupy a hlavně prohlídka Chelsea Stadionu, což jsem ja jako naprostý fotbalový analfabet brala jako další barák;-) ale když jsem viděla jak jsou z toho všichni u vytržení a Kristýna mluví o splnění snu, tak jsem byla ráda, že jsem ji to umožnila, a pak alespoň budu moct kdykoli rict, že jsem tam byla ;-) nebylo to zas tak špatné nakonec, to musím uznat;-) 

Byly to tři nabité dny ze kterých budu čerpat pozitivní náladu ještě dlouho. Jenom fakt, že jen co Kristýna odletěla, se počasí pokazilo mi to trochu kazil.

V práci se k nám  od úterý připojil na 3 měsíční stáž Keith z Hamburku, strašně fajn kluk, studoval Brand management a poslední rok strávil na stažich, tohle je jeho poslední, než na podzim začne tady v UK studovat magistra. Moc rada jsem se ujala role mu to tady všechno ukázat, Tiago byl tou dobou jste v Protu, tak jsme si jen psali at ho poradně prověřím jestli se bude hodit do našeho dream týmu ;-) je to moc fajn mít tu dalšího mladšího člena, který je nám dvěma blízko. Díky Keithovi mi došlo,  ze bych měla oprášit němčinu, než bude úplně pozdě. Rozumím bez problémů, ale to odpovídání vázne a to dost. Takže jeden z mých cílů na příští měsíce je, se opravdu do te němčiny pustit a využít jedinečnou příležitost, že s Keithem trávíme dost času společně. :-) jen když se ve středu vrátil Tiago, tak nám naše německé povídání u oběda zatrhl, protože by nám nerozuměl ani slovo ;-))

Na vikend jsem se moc těšila, protože v sobotu projížděl Vitek, sice jen na chvilku, než v pondělí pokračoval na svoje nové působiště na univerzitě v Leicesteru. Po počátečních peripetiích, kdy jsem třeba zapomněla ho jít vyzvednout na metro;-) trochu jiné představě o jeho hotelovém pokoji, a o hospodě kde jsme seděli před desátou večer, oba hladoví aby jsme zjistili, ze kuchyň je uz zavřená, jsme nakonec dorazili do nepálské restaurace a užili si výbornou kuchyni!  

V neděli jsme ráno šli na mši do St. Paul katedrály, bylo tam tepleji než venku:-) cely den jsme potom měli památkový a byla jsem moc rada, ze jsem mohla Vítka vzít někam, kde ještě během svých předchozích návštěv Londýna nebyl. :-)

Jen ta zima, ze i zimní kabát, který jsem na sobě neměla od začátku března, trochu kazila dojem... Večer jsme byli na Trafalgar square, kde byl open air koncert londýnského symfonického orchestru- bylo to fajn, ale nakonec  jsme nezůstali do konce kvůli te zimě , a raději se vydali metrem zpět domu, kde jsme se alespoň trochu ohřáli ;-)

LSO open air koncert

Takže z toho plyne ponaučení: když budu chtít hezké počasí, musí přijet Kristýna, když opak tak Vítek. :)))

Tento týden také pěkně utekl, asi tím, že je dost práce. V úterý jsme byli na večeři, kterou pro nás zorganizoval Andy A. byly pozváni i předchozí lidé na našich pozicích : Patricia, Diogo, Chanel- takže komplet celý tým jako za starých časů... Keith se pak ptal jak často nějaké podobné akce máme, že se mu to tu začíná zamlouvat čímdál víc:-)

Osterley park

Snažila jsem se taky pomáhat Tiagovi, co to šlo, protože před tím meetingem v Dubaji příští týden toho měl na přípravu až až. Ve čtvrtek odpoledne jsem ho musela doslova upozorňovat s frekvenci 10min, že už by měl začít pomalu balit počítač jinak mu to letadlo do Porta uletí ;-) letěl na vikend domu= jeho mamka má narozeniny.
A ano, opravdu tam byl před 2 týdny, a jeste predtim na Velikonoce;-))  zítra pokračuje z Portugalska přímo do Dubaje. 

24°C today

Jen co odletěl tak se nám tu udělalo krásně, že teď o víkendu co jsem byla na chvíli v sobotu na relaxu v parku, tak jsem se trochu spálila. Dneska už jsem byla chytřejší a raději se namazala, doufám že to letní počasí nějakou dobu vydrží. Nemusím za každou cenu prožít všechna roční období během jednoho týdne...;-)

Jupiiii, mission accomplished- aktualizovaný blog až do současnosti;-))

Vlastně neee, ještě ten Amsterdam! - to se taky vyřeší, brzy snad ;-)

Budapešť

Gorgeous room view

Tenhle post mi zabral asi nejvíc casu ze vsech, tak doufam, ze se bude libit. Mela jsem ho uz  jednou cely napsany, a pak ho v poslednim finisi omylem smazala- hmm blondyna. Podruhe jsem mela napsanou pulku na mobilu, jenze mi nedoslo, ze jsem byla mimo 3G signal, takze se to taky neulozilo...ehm ehm, to uz me vazne trochu vic dostalo. Davam tomu ted posledni sanci, a jestli i ta se nepovede, tak uz fakt nevim :)

Letela jsem tedy 24.4. z Prahy,Czech Airlines, tak jsem cekala normalni letadlo. Hmm, trochu me to rozhodilo, kdyz jsme vystoupili z autobusu a tam letadylko jak nekde ze stavebnice modelu, ale co jestli to ma spadnout, tak s tim stejne nic nenadelam :) Nakonec to tak strasne nebylo, jen ten pohled z okenka na vrtule, misto klasickych velkych turbin, by trochu zvlastni. Prospala jsem se, nad Budapesti, jsem uz koukala, jestli si to jeste pamatuji, v jakem poradi jsou na Dunaji mosty, kde je parlament a hrad.
Byla jsem tam jen jednou v roce 2010, ale od te doby jsem se chtela urcite vratit. Nevim proc, ale je to nadherne mesto, ktere si me opravdu ziskalo. A tento navrat byl asi opravdu to nejlepsi, co jsem si kdy mohla prat.

Ze budu ubytovana v peknem hotelu, jsem vedela, ale ze to bude 5*hotel primo na brehu Dunaje, to uz bylo trochu prekvapeni. A to me nejvetsi pecka teprve cekala, kdyz jsem dorazila do sveho pokoje. V 8. patre s naprosto neprekonatelnym vyhledem na reku, a starou Buda cast mesta s hradem primo naproti. Mohla bych tam sedet a kochat se donekonecna.

Saslik!

Kdyz jsem se trochu zabydlela a smirila s tim, ze se to asi GSK proste vyplati, mi tenhle vylet zasponzorovat:) tak jsem se vzpravila na central market nasat pravou vuni a chut Madarska. Koreni, salamu, klobasy, vino a dalsi madarske typicke polozky. Mam to hodne rada tyhle typy marketu, vzdycky kdyz nekde jsem, tak se snazim alepspon jednou tam podivat. Byla jsem parkrat tady v Londyne, pak moc vzpominam na ten v Malaze... aaaa, proste nadhera...:)

Dala jsem si pravy madarsky saslik, po kterem jsem byla tak prejedena, ze jsem se rozhodla pro delsi prochazku, nez jsem puvodne planovala. Byly z toho 4hod kolem Dunaje, pres vsechny hlavni mosty, Parlamentu, St.Istvan baziliky...

Rano jsem se u snidane musela rozhodnout, co si vlastne chci dat, protoze ten vyber byl tak siroky, ze bych tam mohla vybirat jeste dneska. Cisnici se predhaneli v tom, kdo vam driv prinese piti, a kdo odnese sotva vterinu prazdny talirek.

Colours of Buda!

Pak uz me vyzvedaval ridic a vezl do madarskeho GSK officu, kde na me cekala Katalin, kterou jsem potkala tady na konci unora na Andyho Dental detailing expert meetingu. Katalim me predstavila vsem kolegum, a pak jsme mely v planu puldenni field visit s jejich reprezentantkou. Prvni dve navstevy doktoru byly v oblasti Buda hradu, takze jsem to mela i trochu s pamatkami ;) Bylo zajimave porovnat zkusenost z Cech a pak tu madarskou, dalsi podnety... Odpoledne jsem jeste byla s Katalin v kancelari, kde jsem pro ni mela pripravenou prezentaci na tema, o ktere me prosila, ze by si potrebovala trochu ujasnit, predtim nez se to u nich bude behem letoska launchovat.


Vecer jsem doprala veceri v hotelu. Upoutalo me totiz, ze maji chrestove menu, ktere jsem si chtela dat uz doma, ale byla jsem tam asi o tyden drive. Naprosto dokonala kombinace vyhledu na osviceny hrad, piano jako kulisa, precinzne vybrane vino a neprekonatelne jidlo... Posilala jsem fotku Tiagovi, ktery zrovna koncil tady v Londyne v praci a on mi poslal fotku svoji vecere- polevky z konzervy, aby me udrzel trochu nahama na zemi. Ne ze by mi zavidel, ale byl to trochu nepomer. Uplne to vidim, jak mi to oplati ted pristi tyden kdy je s obouma kolegama Andyma( jako sorry ale tady to sklonovani najak nedavam;) na tydennim meetingu v Dubaji. :)

Zpet na hotel, trochu si odpocinout a pak se pripravit na hlavni napln moji navstevy- vyrocni EPSA congres, ktery zacinal v sobotu a ja jsem na nem reprezentovala GSK, plus jsem tam mela i 2hod workshop.
Sobotni program byl tedy dany. Hrozne fajn, videt nazivo lidi, se kterymi jsem do te doby mluvila jen po emailu, nebo videt zase zname tvare z Hradce. Navic temata byla velmi zajimava, takze jsem si to oprvadu uzila. Dalsi mile setkani bylo s Kubou Weberem, ktery je sice IPSF, ale ve finale to je jedno. Tyhle organizace delaji pro studenty opravdu hodne, az se divim, ze toho jeste vsichni nevyuzivaji daleko vice. Prislo mi trochu paradoxni, ze ja jsem vlastne byla jen na SEPu od IPSF, ale s EPSA jsem se do kontaktu skoro vubec nedostala, jen jsem nebyla lina, nebo proste jsem si rekla, ze kdyz tu ty nabidky na staze jsou, tak za zkousku clovek nic neda. A dneska jsem diku tomu tady v Londyne. To jsem se snazila take zduraznit ve vetsine svych konverzaci tam, podporit studenty nebat se, zkouset to, protoze nikdy nevite, co na vas kde ceka.. :) Kazdopadne, jsem rada, ze mame na fakulte lidi jako je Kuba, Katka Lihocka, David Cechlovsky a dalsi mladsi, kteri se takto aktivne zapojuji a pomahaji tomu, aby se nase profese posouvala tim spravnym smerem.

Workshop si myslim, ze byl uspesny, snazila jsem se studenty nenudit, zapojit, a zaroven namotivovat k aktivni ucasti v nasi GSK kampani ve spolupraci s evropskym parlamentem na zvyseni informovanosti verejnosti o lepsi peci zuby a oralni zdravi celkove... Mela jsem take dve perfektni pomocnice, Katku a Ioanu, takze nebyl duvod byt nejak nervozni...

Vecer jsme vsichni meli spolecnou veceri formou bufetu v nadherene historice budove, kde jsme vlastne az pri odchodu zjsitili, ze je to cast nadrazi, takze pri odchodu jsme prechazeli pres nastupiste, kde lide normalne cekali na valky :) Ale autobus nas tam privezl z druhe strany, tak to treba me osobne vubec nedoslo...

Portrait!

Byla jsem na hotelu asi v deset vecer a ten vyhled me opet zlakal k tomu, abych se sla jste trochu ven projit a nasat uzasnout atmosferu mesta. Nejvic me zaujal pan, ktery na lavicce s vyhledem na parlament, pod lampou neco psal, nejdriv jsem si myslela, ze ma nejakou krizovku, ale pri ceste zpet tam byl porad, tak mi to nedalo a vsimla jsem si, ze maluje nejaky portret, jen skoda ze nemluvil anglicky, protoze me to strasne zajimalo, kdo to je, a jestli to takhle dela casteji, vecer v noci, ve svetle lampy a tak...


V nedeli, jsem se rano jeste na chvili vratila na univerzitu, hlavne trochu se jeste neco dozvedet z rannich prednasek. Probrat s Kubou potencialni moznost spoluprace IPSF s GSK a tak obecne se rozloucit. Potom uz me vyzvedl ridic,dovezl na hotel, kde jsem jen dobalila kufr, naposledy se pokochala, tim uzasnym vyhledem a uz sedela zpet v taxiku smer letiste a Londyn.

Nadherny zazitek, nevim jestli to jeste jakakoli moje budouci navsteva Budapesti nekdy prekona, ale pokud se placnu pres kapsu, a ubytuji zase v Intercontinentalu, tak urcite :)

Last pic from my room

Bylo zajimave se vratit sem domu po 10 dnech mimo. Zapomnela jsem trochu na mistni standardy,  tak jsem napriklad naprosto samozrejme v pet vecer vyrazila na nakup do tesca, protoze jsem doma pochopitelne nic nemela. Jake bylo moje prekvapeni, ze je parkoviste najak podezrele prazdne, a v tu chvili mi doslo, ze tady v Anglii se vsechno v nedeli tak ve 4 odpoledne zavre... Nevim jestli syndrom blondyny, a nebo tentokrat jen jeste moc adaptovana na domov, kde do obchodu muzete skoro kdykoli... :)

Home sweet home

Ten kdo vymyslel smartphone by mel dostat medaili. Ted zpetne prochazim fotky, co sem poridila behem meho velikonocniho pobytu v CR a nasledne v Madarsku a musim rict, ze je to paradni cesta jak si uchovavat vzpominky.

Fotky z vlaku na rozkvetla pole repky, mi pripomnely, jak mi behem teto cesty doslo, ze jsem stravila 3 mesice ve meste a ze takove to koukani z okna na menici se krajinu, je vlastne strasne prijemna vec, ale jak rikam, dojde vam to, az kdyz to nejakou dobu neporozijete.

Dalsi napln meho programu doma, hned prvni vecer ve ctvrtek. Vecere s rodinou U Lva, musim se smat, kdyz si vzpomenu, jak mi Honza vypravel, ze mi chtel koupit kytku, a zapomneli na to cestou, a ze mu prislo hloupe mi utrhnout vedle v parku serik. A ja presne kdy jsem okolo tech seriku predtim sla sama, jsem si rikala, ze je v Anglii moc nemaji, a jakou by mi udelal radost. Takze mi pro nej nakonec dobehl :)

Taky to byly uplne prvni hodiny doma, takze jsem jeste porad pouzivala anglicke terminy- napr. zitra mam v xhod meeting s nekym- a vsichni na me koukali, jestli jsem spadla z visne, ze to zni pekne divne. Taky jsem hodne gestikulovala rukama, az se me Tom, co nas obsluhoval, zeptal, jestli v Londyne netrenuji nahodou karate. Malickosti typu 15min konverzace s Charliem, venku pred restauraci, kde hrali super pisnicky z 80.let... Sedet u stolu s lidmi, kteri pro me tolik znamenaji, a i kdyz to neumim moc dobre rict nahlas, tak mit moznost je pozvat na tu veceri, vyuzit ten cas a atmosferu byt nekde spolecne, bylo k nezaplaceni. Plus jeste nemluvim o super jidle a bezkonkurencnim servisu...

V patek, jsem stihla kadernika, zaujmout vsechny lidi na Tride miru moji kombnaci cerveneho saka, modrych satu a vyskoych podpatku, ktera mi prisla uplne obycejna, ale prisaham, ze nikdy predtim jsem si nevsimla, aby se po me otacelo tolik lidi vsech vekovych kategorii... Az jsem si rikala, kde je chyba.
Navsteva lekarny, dalsi hodne srdcova zalezitost. A jeste se me Ales ptal, kde mam bile obleceni, ze myslel, ze si budu chtit zavydavat. - Kdybys mi to rekl predem, tak bych nevahala ani vterinu :) Jeste vlastne jsem byla v lekarne pozdravit Jitku uz ve ctvrtek vecer na 10 min pred koncem, a zrovna tam byl u magistry Katky anglicky mluvici pacient, tak jsem vypomohla s komunikaci. Prislo mi to jako strasne pekna nahoda, ze jsem se vratila z UK, byla tam snad 3 minuty a najednou tam byl pacient z Anglie. Takze jsem si vlastne zavydavala. sice v dzinach/ ALE vedle tary, Alesi ;)
Obidek s Jitkou a Alesem U Lva v patek jako za starych casu. Potom zaridit nejake malickosti, rychle domu, a zabalit na muj vylet do Plzne a Karlovych Varu.

Sobota v Plzni u Jandovskych, spojena s vyletem do Varu za rodinou Misi Urbana, strasne super a nabijejici zase na dalsi dobu dopredu. Rocni Vilma, je kouzelna princezna. Michalova mamka, nas vsechny hostila jako nejvzacnejsi delegaci. Jeste ted vzpominam na vyborne spanelske ptacky,chlebicky, roladu, vyvar s nudlemi a hlavne na domaci bramborove knedliky, ktere jsem si musela pridat, ze jsem jich nakonec mela 8! :) Ale po tech mesich v UK, opravdu prisly k chuti. Stejne jako mamky segedinsky gulas s klasickym knedlikem doma den predtim. Pocasi nam pralo, ze jsem si uzili vsichni slunka behem Vilmicky spaci prochazky behem odpoledne...

Cesta zpet do Plzne nas s Vilmou obe zmohla, ze muj ukol udrzet princeznu vzhuru trochu nedopadl, protoze jsem usnula taky :) Nedelni dopoledne jsme jeste prosly Katky oblibenou trasu kolem Radbuzy a pak uz smer nadrazi, domu do Pce. 

Vecer narozeninova vecere s Lenickou, kde jsem spraskala zase vybornou veprovou panenku a navic mega obri Tiramisu- to mas Leni jeste u me, protoze kdybys me nepremluvila, nikdy si takovu obri porci sama nedam :)

Velikonocni pondeli konecne doma, nic nedelani. Jenom vareni obeda, nemuset nikam spechat a jen vedet, ze vecer v 5 vyrazim opet do Prahy, tentokrate na 2 pracovni dny v ceskem GSK.
Take nesmim zapomenout, ze jsem byla na 45min na navsteve u souseda Johnnyho, poprat dodatecne k narozeninam a jeste si odnest moje darky k narozeninam :)
Ono se to mozna z toho popisu tolik nezda, ale kdo me doma zazil, tak vi, ze jsem opravdu nekam pribehla, byla tam vyhrazeny cas, a uz zase letela dal, abych opravdu vsechno stihla podle planu. A to pondeli dopolko jsem fakt byla rada, ze nic v planu neni, protoze se mi za ty predchozi dny nakumulovalo tolik prijemne unavy, ze jsem potrebovala dobit.

Pondeli tedy zase zpet Praha, tentokrat mi azyl poskytli Michal s Oldou, coz bylo opet moc fajn, ze jsem mohla pokecat i s Oldou, a sdelit vsechny zazitky, co Misa, slysel uz doma ve Varech. K veceri jsem mela rizek s bramborovym salatem- ano ja, ktera tohle zrovna moc nemusi, ale jak rikam 3 mesice v UK udelaly svoje :)
Snidane pripravena Michalem vecer predem, byla jak pro 2 lidi na 2 dny :) Jenze zname jeho mamku, takze vime odkud vitr fouka s preciznosti priprav pro navstevy:)

Uterni napl prace byla field visit s ceskou GSK dentalni reprezentankou, takze jsem mohla videt co vsechno obnasi denni napln prace, jak komunikuje materialy a jak pouziva ty eSales Prezentace, na kterych mi v Londyne pracujeme. Martina moc prijemna slecna, myslim ze jsem celkem dost zmenila svuj pohled na reprezentanty a musim smeknout, protoze vim, ze ja bych na tuhle praci nemela...

Odpoledne jsem zase stihla dalsi neplanovanou navstevu spoluzacky Danci z gymplu a jejich dvou uzasnych kluku 2 leteho Matyase a 2mesicniho Rudolfa. Obdivuji Dancu, ja ma vsechno pod kontrolou a celkove jak ze vsech vyzarovala spokojenost. :)
A vecer byl sraz s kamarady s fakulty. Jsem strasne rada, ze tento muj last minute napad vysel a mohla jsem se dozvedet novinky ze zivota jak osobniho, tak profesniho, a ze jich bylo dost! :)

Streda byl sales pharmacy reps meeting- dalsi podnetna zkusenost,sedet v mistnosti se vsemi 10 ceskymi pharmacy reprezentatny, porozumnet, co zrovna hybe jejich svetem a jak my tady v Londyna na globalni urovni muzeme ovlivnit, aby jejich prace byla jednodussi. Byla tam i Dasa, co mela na starost nasi lekarnu v Pardubicich, tak jsme se nasmaly, ze si rikala ze me musi od nekud znat, jen ji prijde divne, ze jsem z globalniho levelu z Londyna, kde nikdy nebyla... :)

Vecer jsem zase pelasila regiojetem domu, zabalit a jeste stihnout posledni rande, tentokrate uz jenom kousek od domu s Irenkou, moji praxovou sefkou a troufam si rict i kamaradkou. Irenka a celkove kolektiv holek z Helpu me hodne pri startu profesniho zivota ovlivnil, a vzdycky je budu mit vsechny moc rada.
Holky me vzaly takovou jaka jsem, celkem dost presne me odhadly, az se musim divit jak moc dobre. A uz tenkrat videly to co ja jeste ne, ze mozna mam opravdu nejaky dar kolem sebe shromazdovat spravne lidi a vyuzit spravnych momentu...
Kazdopadne Irenky si moc vazim, je jednim z mych velkych vzoru a byla jsem moc rada, ze nam to kafe na zahradce ve Fajnu vyslo. Doufam, ze jsem nemluvila jenom celou dobu o sobe... A bylo moc fajn videt a citit, ze je na me take moc pysna... Tohle jsou okamziky, ktere me hodne zenou dopredu.
Takze velke diky, vsem tady dnes zminenym, za opravdovou podporu.

Ctvrtek rano jsem jste pred odjezdem vlaku v 9:45 am stihla taky kupu veci. Mela jsem od patka vybrane nove slunecni dioptricke bryle, ktere mely byt ve ct rano k vyzvednuti. Takze  jsem byla jeste 10 min pred 8. u optiky, pani mi otevrela, jenze jsme zjistily, ze tim jak bylo volno o Velkonocich, tak jsem se s kolegyni sice domluvily na ctvrtku, ale ta moje skla, mela teprve ve ct v 9 prijit v zasilce. Noo, uplne ne co jsem doufala, ale budiz. Bezela jsem jeste do lekarny se naposledy rozloucit s Alesem a Jitkou, kteri mi rekli ze jsem tam jak doma :) Jeste aby ne, kdyz jsem tam stravila posledni dva roky a doma je tak kde mate srdce :) Pak domu, cekat na to jestli mi z optiky zavolaji, ze to do 9:30 stihnou, a nakonec ze ano.

Takze zacala akce slunecni bryle/stinout vlak, kdy me tatka vysadil na zastavce blizko optiky, a jel se pouze otocit kolem bloku, ja jsem doslova dobehla do optiky. Rychle vyzkousela bryle, do kterych jsem se na prvni vterinu zamilovala, podekovat, dobehnout zpet, nasednout do auta, vystoupit na nadrazi. Rozloucit se na nevim jak presne dlouho domu s nasima, dobehnout si koupit jizdenku, zjistit, ze vlak ma 10 min zpozdeni, takze zase dalsi dukaz meho neuveritelneho stesti, protoze jsem to vlastne vsechno stihla. Rozloucit se s mamkou a pak uz smer Praha, Letiste Vaclava Havla a letadlo do Budapesti... :)

Ufff, jenom kdyz o tom vsem pisu citim ten kolotoc a tu spoustu skvelych zazitku, ktere jsem byla schopna vmestnat do tech par dni.
Jeste jednou obrovske diky vsem, a doufam, ze priste bude vic casu a ze se zase vsichni uvidime :)

Duben- shrnutí

Máme tady květen a ja se můžu stydět, že jsem v dubnu nenapsala ani čarku. A hlavně jak jsem se chvástala, jak tk nebudu flakat- hahaha;-)

Pravda je taková, že duben byl zatím nejvíc nabitý měsíc, což mě  taky neomlouvá. Ale ve chvílích volna jsem byla rada, že si pustím třeba Vyprávěj a úplně vypnu, než u toho zaručeně usnu:-)

A také bych se chtěla omluvit všem, které jsem zanedbávala v další komunikaci, ale byla jsem rada, že stíhám to nejurgentnější. 

Vlastně jsem tento post psala už nejmíň desetkrát, ale pouze v hlavě a k činu to nějak nedospělo;-) 

Tak a teď konec výmluv a šup sem s tím souhrnem! 

Začátek dubna/ první týden odstartoval to tempo, které potom pokračovalo až do včerejška ( a jentak mimochodem dnes jsem zjistila, že květen bude nejspíš ještě nabitější, ale stanovila jsem si priority, tak doufám, že to nedopadne jako ten duben) bla bla bla- Heleno, koukej už psát k věci! ;-)

První týden jsem měla ten webinar pro studenty farmacie, takže finišovala příprava a pak samotná akce. Musím rict, ze všechno proběhlo bez problému, dostali jsme super feedback a k já pochvalu, že moje první vystoupení bylo moc pěkně připravené a profesionální... :-) následovalo online forum ohledně ESales Aids, které bylo pro celý svět a ve dvou časových úsecích, abychom reflektovali rozdílná časová pásma. Můj úkol v tom nebyl zase tak zásadní, jako třeba Tiaga a ostatních členu týmu, ale dávala jsem dohromady slidy podle podkladu od kolegu, sepsala agendu, byla prostředník pro dotazy a zaznamenání průběhu obou sessions. Odpolední jsme s Tiagem vlastně vedli my dva, protože ostatní nějak shodou okolností měli další povinnosti. Například jsem za Andyho mluvila o jeho analytické části- vzhledem k tomu, že mi to vysvětlil asi tak hodinu předem a ja už pak neměla si čas slidy projít a rict si je jednou sama pro sebe, tak jsem měla pocit, jak když tam mluvilo dítě z pomocné školy...:-) snad jsem mu moc nepokazila pověst:-) 

Druhy týden se do mě během pondělka pustil nějaký bacil, který jsem si myslela, že zvládnu pěkně přírodní cestou, maximálně nějakou lokální léčbou bolesti v krku. Bylo to strašně paradoxní, protože venku uz bylo nádherně, měla jsem poměrně klidný víkend, ale asi se mi už vytratila imunizace od pacientů z lékárny... Každopádně moje předpoklady se nenaplnily, a dva dny jsem zůstala doma, abych si odpočinula a pracovala jen na těch nejdůležitějších věcech. Jako na potvoru přišel Ian- pharmacy channel director, s požadavkem, který mi zabral maximum času, takže sice jsem byla v posteli ale s notebookem a vlastně nonstop cele dny. Sice jsem si mezitím občas na hodinku usnula, ale když se na to podívám zpětně, asi jsem opravdu měla ty dva dny prospat. Ve čtvrtek ráno jsem se cítila o poznání lépe, tak jsem se vydala do práce, ale to jsem se zase přepočítává, protože ve čtyři uz jsem úplně vyřízená  a s teplotou šla domů, ještě mě už nouze dohnala uznat porážku a koupit si v práci poradně silnou kombinaci paracetamol/guajfenezin/phenylefrin abych byla vůbec schopná dýchat, a fungovat. Doma jsem si hned šlehla jednu dávku a šla si "odpočinout" spala jsem 13 hodin! Takže asi bylo na čase přestat hrát hrdinu...

Ještě cely víkend byl ve znamení neustálého smrkání, kašlání a odpočinku. V neděli jsem musela jít alespoň na procházku do parku, bylo slunce asi 20C a po tom celém týdnu jsem potřebovala dobít energii a nějaký pohyb.

Další týden jsem měla byt v praci jen do středy, protože ve čtvrtek už jsem letěla poprvé domu. Takže cele tři dny hektické a finišovani příprav na pracovní náplň v českém a maďarském GSK office. A taky přípravy na můj workshop na EPSA kongres. Plus zabalit všechny dárky domu a tak...:-)

Zvláštní pocit, odcházet z práce s tím, ze tam 10 dni nebudu poprvé od té doby, co jsem v únoru přijela. Hlavně jsem si uvědomila, jak moc jsem si na to tady zvykla, a že je fajn vědět, že se sem budu moc ráda vracet.

Ve středu jsem vlastně poprvé pocítila tu neuvěřitelnou euforii z toho, že letím domu. Do té doby jsem s tím prostě počítala, ale jak se to přiblížilo byla jsem strašně nadšená.

Šla jsem spát celkem normálně v 11 s tím, že budík byl na 5 ráno, a jak říkám, nadšení bylo obrovské, takže jsem se vzbudila ve 3 a už neusnula. Fajn, zaručeně to dospím v letadle, to je moje specialita, usnout v letadle do 5min od vzlétnuti a navíc, když jsem v noci moc nespala. Hmm, takže spali úplně všichni kolem mě, jen Helena koukala všude okolo a ne a ne usnout ani na vteřinu :-)

A doma? No paráda, jak jinak! Ale to už je příběh na příště.:-) Plus taky mám na paměti ten slíbený Amsterdam! 

Tak snad zase tento příspěvek udělá někomu radost :-)