neděle 23. února 2014

Week #3


Tento týden jsem se přesvědčila o tom, že název blogu jsem vybrala správně. A hned přidám par historek o tom jak tady zase blondýna kouzlila;-)

Každého průměrně inteligentního jedince napadne, ze když si koupi nové boty, je třeba je nejdříve pěkně prošlápnout, než si je vezmete na delší dobu. No jenže já si řekla, že ty tři kroky v obchodě a dalších pět doma je dostačující a nadšená, že mám konečně jarní boty, se vydala do práce. Au au au, špatný nápad;-) po 20 minutách jsem myslela, že ani do práce nedojdu, takže moje první kroky- v tomhle případě spíš kulháním, vedly dl obchodu koupit náplasti, na které jsem doma koukala a říkala si jestli je po jistotu nevezmu, ale pak jsem to zavrhla, ze mi balerynky přece pěkně sedí, a že jsou kožené, takže pohoda. Nojo příště už budu chytřejší, že po zimě si nohy proste zvykají delší dobu:-) takže zbytek týdne zase pěkně v zimních:-)

Další story je tak švihlá, že to snad ani nejde si to vymyslet. V úterý odpolko jsem šla poslat přáníčka dolu do obchodu a když už jsem tam byla, tak jsem si řekla, že se ještě stavím dobít si peníze na machrkartičku, což vždycky dělám online a tak ani nevím, co mě to popadlo. Přišla jsem k tomu stroji, dala tam machrkartu, ukázal se mi aktuální zůstatek, a já vzala platební kartu a strčila ji do slotu. Pět hodin večer, už jsem se viděla na cestě domů a u večeře, tak tak chvíli koukám na stroj, kdy mi to jako nabídne výběr částky, co chci dobít, a ono to jen tak divně vrčelo a nic se nedělo, tak se rozhlédnu a nastává okamžik, kdy si říkám, že snad už hloupější být nemůžu. Prostě na tomhle přístroji se dobiji pouze bankovkami a ja tu kartu strčila tam, kde se mají dávat jen ty bankovky. HAHAHAAA, trapas, a průšvih, protože můj jediný zdroj peněz se právě zasekl vevnitř a rozhodně nehodlá vylézt ven. Asi si umíte představit, co se mi v tu chvíli honilo hlavou:-) No nic, tak jsem potupně šla za naším security pánem, ten mě uklidnil, že se to ven dostane, a na koho se mám obrátit, jenže na finančním už v tu dobu nikdo nebyl, kdo by mi to otevřel, ale bylo mi řečeno přijít ráno, a že to bude ok, kartu nikdo nesebere. Ve středu to opravdu tak bylo, že jsem přišla, týpek vzal klíče, odemknul a vyndal. Přidal poznámku, že se to stává, a že mu to alespoň vyřešilo pár ranních stížností, proč ten stroj nebere peníze :-) Karta funguje, kdyby to někoho zajímalo..:)

Zatím si pořád zvykám, že tu všichni jezdí/chodí v protisměru. Ještěže na přechodech mají jak pro blbce (nebo pro blondýny;-) napsáno, kam se zrovna dívat.

Na to že mám celkem dobrý orientační smysl, mě tohle pořád mate, a taky už se mi jednou stalo, že jsem stála na zastávce a najednou, koukám, že ten bus jede na druhé straně, prostě sranda :) A jako sedět v autě jako spolujezdec vlevo, kde člověk čeká volant, taky parádička.
Security Key


A teď událost týdne, ve čtvrtek ráno jsem si po měsíci otevřela účet v bance, trvalo to hodinku, najednou ani nebyl žádný doklad o místní adrese potřeba, stačil pas a CZ občanka a je to. Michal mi říkal, že tady jsou vysazení na ochranu účtu pro přihlašování se online, takže jsem si musela nastavit asi 6 různých kontrolních otázek, piny a nakonec jsem dostala security key, což je malý přístroj, který mi při každém přihlášení vygeneruje nový kod, bez kterého se nepřihlásím.. Vzhledem k tomu, že na účtu je momentálně 0, je to vtipné...



Aby nevznikal nějaký zkreslený obraz, že je tady všechno prosluněné sluncem, přijdu do práce a všechno je mi hned jasné, tak se přiznám, že vlastně pořádně nevím která bije, ale snažím se to pochopit. Teď třeba mám na starost přípravu Trade Presentation 2014, a vlastně nevím kde začít, jak si rozvrhnout čas abych byla všem trhům schopná říct, kdy bude hotová atd :-) Jindy zas příjdu s něčím tak samozřejmým jako vytvořením google formuláře a dostanu obrovskou pochvalu, že to je super nápad.Takže bych to shrnula tím, že prostě každý den se člověk učí nové věci jak od ostatních tak i sám o sobě. A prostě když se udělá chyba, tak si to o to víc zapamatujeme... :-) Prostě jde o to abych si vytvořila nějaký systém v tom, jak odpovídat na maily, tvořit něco vlastního, chodit na porady a nezbláznit se z toho :)) Jo a to nemluvím o tom,že tu všichni používají zkratky a terminologii o které jsem v životě neslyšela, takže neustále si to poznamenávám a ptám se, o co se vlastně jedná. :)
Notting Hill, Portobello Road


V sobotu jsme konečně s Tiagem šli na free London Tour, trvala asi 3hodiny, průvodce byl strašně ukecanej, měl parádní historky, i zajímavá fakta. A navíc včera bylo opravdu nádherně, takže jsme viděli místa ve sluneční záři, což je na Londýn velký úspěch. Teď už mám zase lepší pocit, že město o trochu lépe znám, a mám nápady, kam se chci ještě pořádně podívat.
Odpoledne jsme jeli do Notting Hill, na Portobello Road Market, vlastě to bylo zajímavé porovnání, jak jsou jednotlivé čtvrti v Londýně rozdílné. Notting Hill si určitě vybavíte z filmu s Julii Roberts a Hughem Gantem, tak jsme tam procházeli uličkami s barevnými domy, prohlíželi si miliony maličkostí ve stáncích, nasávali vůně různých mezinárodních pochoutek a diskutovali o tom, co je pro nás jako pro Češku a Portugala tady pořád nepochopitelné. :)


Večer jsem se ještě po cestě stavila na jednom starém hřbitově, který se mi líbil tím, jak je prostě jiný od okolního prostředí. Kvetou tady už stromy, krokusy, narcisy po stovkách, až si říkám, že to jsem ještě v únoru pár dní před narozeninami nezažila. Ráno slýším ptáky, což mi strašně připomíná domov :) Ale jinak je Osterley poměrně klidné místo, kde lišky dávají dobrou noc- a to myslím doslovně, protože už asi 3x jsem tu viděla běhat po ulici/ parku lišku ;-)

Následující týden bude nabitý, tak alespoň zase bude o čem psát!



neděle 16. února 2014

Week #2

Neděle večer, absolutní vyčerpání po dni/ týdnu plném zážitků, nových zkušeností atd, ale čas na napsání příspěvku, který vím že důležití lidé doma ocení. Takže tady to je ;-)

Temže většinou nekončí hned na úrovni chodníku ;)
Končila jsem minulou sobotu večer tím, ze je v plánu prohlídka Londýna s Tiagem. Nakonec to nedopadlo, protože jako Portugal má blízko ke Španělsku a jednoduše zaspal. Ale dobra zpráva je, že tu byla na par dni kámoška Terka s Honzíkem, takže jsem se k nim připojila a prožila super poznávací neděli jako všichni ostatní turisté. A taky se díky mim seznámila s au pair které jsou v Londýně, takže když mi bude vyloženě scházet konverzace v češtině mám tu par kontaktů. Prošli jsme se k Tower Bridge, udělali par bláznivých fotek, jako ostatní turisté, taky pěkně zmokli s profoukli, protože tohle londýnské počasí je teď nějak horší než by kdokoli čekal, osobně si myslím, že si ze mě trochu utahovali na začátku, ale teď když jsou tu záplavy a další neobvykle výkyvy počasí, už jim věřím, že se to možná opravdu za posledních 200 let tolikrát neopakovalo. 

Od pondělka mi zase začala " obvyklá" rutina- pokud už to tak po dvou týdnech mužů nazvat:-) vlastně pondělí bylo výjimečné tím, že jsem konečně měla co dělat a trvalo mi to ještě par dalších dni... Večer jsem se rozhodla nebát se vlka nic a vydat se na meeting místních Toastmasters, v Čechách jsem na setkáních poznala dost zajímavých lidi a hlavně to moje sluníčko z Manchestru, se kterým jsem uz prožila pár nezapomenutelných výletu a strávila hodiny diskuzemi o tom, že lidi z Dašáku (můj gympl:-) jsou prostě nejlepší :-D a Míšovi taky patří dík za spoustu užitečných rad do začatku života v UK. Naposled mě rozesmal svým komentem na můj příspěvek ohledně mého bydlení tady : "máš moc pěknou kuchyni- tu ti fakt závidím, že jsem si musel objednat jídlo.. Žádný žerty, my studenti to máme blby, žádný americky lednice, dvojitý sporáky- to je vrchol, už s tebou nemluvím.  Ještě sis to zpečetila tím, že za rohem máš Tesco- jsem to překontroloval a je to to velký, žádnej expres jenom!!!! :-)))" moje reakce byla něco o osobním kouzlu a štěstí. M: "kdo umí umí, bez štěstí bych doporučoval vyjížděli max na Šumavu :-)"
No ale to jsem odbočila od Toastmasters v UK, byl to moc fajn večer, a myslím že budu chodit pravidelně, jednak se naučím pořádně mluvit před publikem, potkám zajímavé lidi a to je esencialni, zvlášť když tu jsem úplně nová...


Úterý večer byl o večeři s Terkou a Honzíkem, sranda byla ze ten den tu byla plánovaná stávka metra, takže Helenka jela autobusem, což mi mělo zabrat max 20 min od práce, bohužel zácpa byla tak silena, ze jsem tam byla přes hodinu a nic se nehybalo, nakonec jsem vystoupila a oni dva mi šli naproti. Měli jsme super večer který začal tím, že jsme vešli to restaurace/ kavárny a zjistili ze je propojena s aukční síní, takže jsem viděli dražbu, a nakonec skončili v italské restauraci která byla strašně vtipná- číšník no prostě zvláštní, vodu místo do sklenice lil vedle a tvářil se strašně důležitě atd, ale užili jsme si to :-) 

Zbytek týdne jsem poctivě ráno cvičila, v práci vytvořila svůj první market share report, zjistila trochu víc o tom co vlastně dělám, vlastně v pátek jsem  sama cítila, že člověk se opravdu učí každým dnem a měla jsem ze sebe radost, jak všemu začínám víc a víc rozumět... Snad to tak půjde dál :-)
Pátek po práci - na Valentýna jsem šla se třemi kolegy na skleničku- pojali jsme to jako recesi- klub osamocených srdcí :-))) prostě jsme si dělali srandu z toho, jak tu každý Valentýna řeší. Mám kolegu, který ráno přišel a ptá se mě : " Heleno, tak jak dneska s přáníčky, očekáváš jich hodně?" Tak jsem mu řekla, ze jedině od něj:-) a nakonec jsem si z něj vystřelila a vyrobila mu jedno s českou vlajkou jako srdce, aby se necítil tak trapně, že nic nedostal :-D a pak jsme teda šli to té hospody, cely den bylo hnusně, déšť, černo, vichr atd. A když jsme opouštěli GSK house nepršelo, jasně že za 2 min začal slejvák nanovo a my došli do pubu co je asi 5 min od práce úplně promočení jako kdyby jsme stali ve sprše.
A pozor udál se historický okamžik, kdy Helena v Londýně poprvé v životě vypila svoje první pivo vůbec!!! Aleši, to koukáš co!  To, co se ti za 2 roky nepovedlo jsem dala na konci 2. týdne tady :-D Moje výmluva je, že jak jsem nebyla schopná najít v pharmacy oddělení Tesca  B-komplex, který jsem akutně potřebovala na svoje dva hrozné rozpraskané koutky, musela jsem to béčko přece někde nabrat ;-)) ale to zas tak od věci není, proti pátku je to za ty dva dny o 100% lepší, a to jsem je poctivě mazala už týden v kuse... :-)

V sobotu pokračovala moje story o tom jak si blondýna chtěla otevřít bankovní účet a to je prostě neřešitelná situace jakmile jste cizinci.. ALE, blýská se mi na lepší časy a byla jsem schopná si na čtvrtek příští týden sjednat schůzku a když vše půjde dobře, možná už ho konečně otevřeme a tak bych mohla brzy vidět i nějaké libry, které mi teď dva týdny GSK někde drží.
Jsem se těšila jak to bude super mít výplatu týdně, že nebudu muset první měsíc krýt ze svého českého účtu, a hele ono stejně tak dopadlo :-) ale co o hladu tu nejsem, takže díky rodičům, kteří mě naučili šetřit a vážit si peněz, že mám našetřeno dost abych tu pár měsíců vyžila, než si milé britské banky řeknou, už ji nebudem trápit a dáme ji ten účet :-)

Já a Michal de Málaga/Poland/UK
No a konečně k neděli, dneska jsem měla sraz se známým kterého jsem potkala v Malaze a kdo byl jediný o kom jsem věděla, že tu budu znát. Michal je Polák, který už tu přes deset let žije a v Malaze jsme se vlastně dali do řeči až celkem ke konci jeho pobytu, ale něco společného co mají Češi s Poláky nám umožnilo se spolu dost dobře shodnout na různých věcech, že dnes po 5 měsících jsme plynule navázali, tam kde naše konverzace ve Španělsku skončila. Mimochodem dneska bylo nádherné slunečné počasí, vlastně jaro, tak jsme většinu času byli venku v parku a bylo to super, uz začínají kvést narcisy, sněženky a vůně jara jak ma byt. Joooo a nejvíc bomba věc- v parku na stromě bylo celé hejno zelených papoušků, nevím jak se tady na tom mokrém ostrově ocitli, ale předstírali,že jim to tu patří...:) Taky jsme se procházeli po břehu rozvodněné Temže, ale vypadá to ze už je pomalu na ústupu... 

Divocí Papoušci v Anglii?!? Proč ne;-)
Jako týdenní souhrn dostačující, co myslíte? Komentáře vítány i připomínky a prostě všechno :-) mějte se a nebojte, až na pár zádrhelů se mám výborně, a život je o tom jaky si ho uděláme a co mu dáme, takže všechno beru jako lekci, která mě posílí a vlastně já se vážně bavím:-)
Cheers! :-*




sobota 8. února 2014

Poznatky z prvního týdne

První týden utekl ani nevím jak, a přitom se mi zdá, že už tu musím být daleko delší domu. Na druhou stranu jsem toho zatím moc kromě práce nestihla, takže všechny turistické atrakce mě teprve čekají :-)

Ani mi nepřijde, že bych byla nějak daleko od domova,když tu každý den potkám pár Škodovek na silnici. A taky teď ve čtvrtek jsem si až uvědomila kolem jakého billboardu už celý týden chodím :)

Docela jsem ráda, že už jsem si vytvořila nějakou základní podobu toho, jak bude vypadat moje každodenní rutina. Ráno budíček v sedm,  půl hodiny si zacvičit- dobře tak tohle jsem zatím ještě nevypilovala, protože z 5dnů jsem to dodržela jen 3x, prostě ke konce týdne jsem byla tak vyřízená z každodenního chození, že mě všechno bolelo a zatraceně se ráno vstávat nechtělo;-) Ale všechno půjde! Koupelna, snídaně a po 8:30 vyrážím směr GSK House. Vlastně je to celou domu rovně za nosem, takže žádná velká věda... V officu bývám v 9 a po 17.hod zas vyrážím domů, po cestě se můžu stavit v Tescu na nákup (poznámka pro Michala: ano,v tom velkém Tescu, kde mají úplně všechno a hlavně širokou nabídku sýrů;-) Zdravím do Manchestru!)

V pondělí, když jsem začínala na mě čekal notebook a novy iphone, ale tím bohužel veškerá moje přístupová práva končila, takže následovalo kolečko různého nastavování, instalace potřebných programů, focení na machrkartičku, která mi umožní se vůbec do GSK Housu dostat atd. No ale aby to nebylo tak jednoduché, tak to všechno trvalo až do pátku, celkem jsem se ve čtvrtek cítila dost nevyužitá. Kdo mě zná, například z práce- viď Aleši, tak ví, že jak nemám co dělat, začnu koumat kde by se něco naskytlo. Takže takhle jsem pomáhala Tiagovi vytvořit nějaké podklady pro jeho projekt, dělala si kurzy na MyLearningu a předstírala, jak jsem strašně užitečná a místo toho si na iphonu psala s lidma na FB ;-) Naštěstí pátek to vyřešil, takže minimálně přístí týden nebudu vědět, kam dřív :)

Taky jsem ten čas využila k tomu seznámit se s převážnou většinou týmu. Jsme EMEA Sales team- Evropa, Střední Východ, Afrika, pro consumer healthcare products. Takže hodně nadneseně, vím o každém prodaném Panadolu, Corsodylu,NIquitinu atd v rámci této oblasti ;-) Moje pozice je project coordinator, což obnáší participaci na různých projektech v rámci týmu. Budu vytvářet mesíční Market Shares Reports, organizovat spolupráci GSK a EPSA- aktuální je příprava webináře na 1.4. , tak snad nevyděsím všechny studenty farmacie z celé Evropy. Další zapojení se do projektu se bude odvíjet od mojí náplně, ale zatím to všechno vypadá velmi zajímavě. Tím, jak jsem dostala přístup do všech složek teprve včera, ještě si všechno nepamatuji, takže zatím mluvím o těch co, už jsem do nich trochu prohlédla...
Je to úplně jiný styl a koncept práce, najednou mám svůj počítač, věčně odpovídám na emaily, žádné běhání po lékarně k šuplíkům, ale po schůzkách a různých odděleních... Jo a taky se vyžívám v tom, že si můžu do práce nosit sukně, šaty a vysoké boty- njn, ženská :)

Machrkartičku mám od čtvrtka, takže už se nemusím každý den hlásit jako visitor na recepci a čekat až mě někdo přijde vyzvednout. Funguje na vstup, tiskárny, ale i taky se na ní nabijou peníze a platí se s ní ve všech zařízeních v rámci celé budovy. GSK house je bezhotovostní, takže buď GSK machrkartou nebo platební kartou...

V týmu jsou všichni velmi otevření od hlavního ředitele po sekretářku, s Tiagem jsme to oba velmi ocenili, když nám řekli, že se máme na všechno ptát a nebát se toho, že někdo má vyšší pozici než my. A když už o něm mluvím tak ho musím představit: Tiago začal v týmu dva týdny přede mnou, na jiné pozici, koordinuje převážně všechno kolem projektu eSales- program pro reprezentanty na iPadech. Je to také farmaceut, Portugal, ukončil farmačku v prosinci a pak přisla tahle nabídka, takže se ani doma pořádně nerozkoukal a už je v Londýně. Je fajn mít někoho kdo rozumí tomu být tady úplně nový, alespoň si můžeme vzájemně radit a společně prozkoumávat život  v Londýně :) Zrovna teď na neděli máme v plánu pořádný sightseeing.


Přidám ještě poznámku, že cafeterii máme výbornou a jídla jsou nápaditá a cenově velmi přijatelná. A v pátek jsem odpolko z 12.patra fotila pohled na Central London, je tam vidět London Eye a mrakodrap The Shard...

Takže tak! :-)

Jinak už jsem dostala dost ohlasů na blog, tak jsem ráda, že o to stojíte a budu pokračovat v updatech dál. Zájem mě moc těší a určitě motivuje k tomu psaní, díky za to, protože i tak si já budu moct uchovat poznatky, které bych třeba jinak zapomněla... :-) A ty chyby řešit nebudeme, že ne? ;-)

pátek 7. února 2014

29 Lingwood Gardens, Osterley

Vezmu to postupně od bydlení k práci. V lednu jsem strávila dost času hledáním ubytováni. Kriteria byla jasná: nic přehnaně drahého, v blízkosti práce, ale zároveň na metru aby bylo spojení do centra. Inzeráty jsem si vytipovala na spareroom.uk a pak nastalo kolečko návštěv. Po menších peripetiích jsem se dohodla s naprosto užasnou rodinou na pronájmu pokoje v jejich domě. Od první chvíle co jsem tu byla a mluvila s nimi jsem mela pocit, že tohle je to místo, které budu ráda nazývat svým londýnským domovem. Až teprve doma jsem si uvědomila, že adresa má číslo popisné 29, které je pro mě vzhledem k mým narozeninám/nenarozeninám hodně důležité. Takže se nabízí otázka: Náhoda, nebo osud? ;-)

Bydlím tedy v klasickém anglickém domě, který je ale úžasně zrenovovaný a vkusně zařízený. Já mám nahoře svůj malinký pokojíček, ale v domě je tolik místa, že si tam člověk snadno najde svůj prostor. Kuchyně, dva obyvaky, tělocvična dole a nahoře pokoje a 2 koupelny.
 Rodina: Sue 44, Rajan 49, oba IT specialisti pro British Airways- takže mám přislíbeny slevy na letenky ;-) Aram 16, studuje střední školu a nádherně hraje na piáno, chce studovat medicínu. Ryan 19, je doma jen o víkendech, jinak studuje na universitě biochemii a doufá, že po Bc. půjde taky na medicínu.
Všichni jsou strašně milí, pomůžou a poradí a hrozně mě podporují v tom, že pozice pro GSK už něco znamená a nemá každý takovouhle příležitost. Super bylo jak mi to tu všechno nově připravili, dojeli pro mě na letiště... To člověku hodně do začátku pomůže, když ví, že tu domácí základnu má opravdu vyřešenou...

Nevím, čim to je, ale zdá se mi, že mám obecně, kamkoli přijdu obrovské štěstí na lidi. Asi na mě někdo dohlíží a pomáhá mi je přitahovat, jinak nevím... :)

Lokalita je celkem klidná část West London- Osterley Village, je zde nádherný park, na který se moc těším obzvlášť na jaře. Metro 5min od domu, letiště Heathrow 25min metrem, a centrum tak 30 min. A hlavní pecka je GSK House 22 min pěšky, asi 2,5 km. Takže zatím neutrácím za busy a chodím, musím říct, že po týdnu to chození 5 km denně začínám pěkně cítit ;-) A Tesco na nákup je tak 10 min, takže pohodička...





Z Pardubic do Londýna

Podívat se za prací do světa jsem vždycky chtěla, ale že to nakonec bude takhle rychle, tomu bych nevěřila . :-)
Ve finále jsou ale rychlá rozhodnutí ta správná, takže mi nezbylo nic jiného než se spolehnout na instinkt a intuici a jít do toho naplno! ;-)

Začátek prosince, odpoledne když jsem šla na svoje pondělní Toastmasters setkání. Zazvonil telefon a tam slečna z GSK, že by se mnou rada měla pohovor ohledně pozice, na kterou jsem si v půlce  listopadu poslala jentak pro získání zkušenosti přihlášku. Věci dostaly rychlý spad, proběhlo par interview a v pátek po obědě následoval telefonát, že jsem ze všech uchazečů z Evropy byla vybrána já.
Díky obrovské podpoře mého nejmilejšího šéfa šly všechny formality ohledně ukončení pracovního poměru v lékárně vyřídit bez sebemenších problémů. Horší už pro mě byla fáze loučení s kolektivem a lékárnou jako takovou. Svoji práci jsem tam milovala každý den, od pacientů jsem se učila pořád, takže pomyšlení, že moje lékárna už "moje" nebude jsem nesla hodně těžce. Popravdě když toto teď píšu, hrnou se mi slzy do očí, byly to úžasné dva roky, na které jentak nezapomenu...
Ale jak říkal Aleš i Irenka, je čas jít dál a učit se novým věcem.

V lednu jsem byla v Londýně poprvé kvůli předání pozice. GSK House je světové ředitelství, budova ve které je zamestnano 3200 lidi si žije vlastním životem a tempem a ma neuvěřitelně pozitivni atmosféru. Krásné moderní vzdušné prostředí, se stromy kavarnami, tělocvičnou, kadeřnictvím, restauracemi, obchodem, a dalšími vymoženostmi... Základní věci jsem se dozvěděla, zařídila si bydlení, malinko se porozhledla po centru a zorientovala v místním stylu života.

Pak už mi zbývaly poslední dva týdny v práci i doma, všechno zařídit, zabalit- to jsem stejně dělala ráno v den odletu;), rozloučit se s nejmilejšími a jako ten Honza v pohádkách vyrazit na zkušenou do světa. Bez buchet a letadlem, s přetíženými kufry a platební kartou ;-)

Tak nějak přibližně takhle začal můj londýnský příběh, co bude nasledovat dál je už plně v mojí režii. ;-)