Nový rok, nový začátek!

Behem vanocnich prazdnin, mi hrozne moc lidi dalo najevo, jak moc mi fandi, veri mi a obdivuji to vsechno co jsem za rok 2014 dokazala/ prozila. Abych to uvedla na pravou miru, to vy vsichni si zaslouzite muj obdiv a podekovani za to, ze to se mnou prozivate a podporujete me a stali jste pri me pri tom vsem novem, zajimavem a vzrusujicim co, jsem v Londyne zazivala, ale nejen pri tom.

Jeste bych vas ujistila, ze i kdyz treba nejsme v dennim kontaktu, vas mam v mysli kazdy den. Chtela bych podekovat, ze jste pri me stali i ve chvilich, kdy jsem byla uplne na dne a nevedela co delat, co vlastne chci a kterym smerem se dal ubirat. To byl take jeden z hlavnich duvodu, proc jsem prestala psat tento blog, protoze jsem nechtela zbytecne sirit svoji ponurou naladu, kterou jsem otravovala uz i sama sebe... Ale to vsechno je uz pryc a dnes muzu s hrdosti rict, ze nebyt tohoto obdobi nebyla bych dnes zpatky sama sebou, silna, jista, nadsena z toho co vsechno je prede mnou a plna pozitivni nalady.

Posledni prispevek byl behem meho presunu na kratkou podzimni dovolenou v moji milovane Andalusii, kde jsem nacerpala nezbytnou silu ze slunicka, ktera mi pomohla vratit se s cistou hlavou zpet do Londyna and get my stuff done! Je to az komicke, jakou zmenou jsem vnitrne prosla od te doby, a jsem na to hrda. 

Podzimni mesice utekly necekane rychle- 2 pracovni navstevy Skotska farmaceutickych fakult, kde jsem si strasne uzila interakci se studenty, management projektu ktery se prerostl v gigant, ktery zabira vetsinu meho nejen pracovniho casu, ale zaroven nejlepsi skola zivota, ktera mi prave umoznila verit si vic. Nova pratelstvi jak v praci tak i mimo ni, koncerty, vyber nastupce na moji stavajici pozici, pohovor na novou pozici, kterou jsem sice nedostala, ale doslala jsem skvely feedback, na ktery jsem pysna a hodlam ho vyuzit k tomu abych priste byla ten top kandidat. Spousta predvanocnich londynskych navstev kamaradu z Cech, z nichz jsem si kazdou neskutecne uzila! A mimochodem uz jsem celkem profesionalni pruvodce Londynem, takze rada vam to dokazu :)

 No a hlavni highlight byly necele tri tydny doma, ktere utekly prekvapive rychle, ale moc jsem si vas vsechny uzila! :)

Od 6.ledna jsem zpet v Londyne a snazim se pracovat na tom, abych vam mohla odpovedet na nejcasteji kladenou otazku- A co budes, Helco delat dal? :) Plan je jasny, najit pozici, ktera me bude bavit, budu v ni moct plne rozvinout svuj potencial a bude me motivovat k dalsimu zdokonalovani se.

A to velmi blizce souvisi s cily, ktere jsem si na rok 2015 stanovila. Par jich tu zverejnim abyste me mohli motivovat otazkami, jaky je progres a jestli drzim sve slovo, a podnikam spravne kroky.

Ten nejvic aktualni je tedy pozice v preskripcni casti GSK- nejlepe medical nebo quality. Od ktereho se bude odvijet moje dalsi londynske pusobeni a zazitky, ktere se vam budu snazit minimalne jednou za dva tydny cestou blogu zprostredkovat. Osobni rozvoj- jednak vedomostni, jazykovy a osobnostni. Pravidelna komunikace a vcasne odpovedi na emaily, zpravy, skypy. Cestovatelsky cil je letos se vratit zpet do Ameriky a navstivit vsechna ma oblibena mista- neuveritelne se mi styska po arizonske prirodni rozmanitosti, vsech pratelich a rodine ve vsech moznych statech. Takze cim drive, tim lepe :) v srpnu je v Nebrasce 50. rocnik srazu rodiny Vankatu, tak by se sluselo tuto sanci nepropast... V neposledni rade ziskat zpet svoji aktivni kondici a predavat svuj pozitivni pohled na svet a podporu, kazdemu komu to alepon nejak pomuze. A par dalsich :)

Zitra by melo podle predpovedi snezit, tak jsem zvedava, jestli se poprve dockam v Londyne snehu ;)

Moc vsechny zdravim, uzivejte ledna a plesove sezony a brzy zase tady u updatu na shledanou!

Helca

Srpen/ zari

Po delsi odmlce uz by si to zasloužilo nejakou rekapitulaci mych dalších zazitku a novinek z Anglie a dalších cest. Prave sedim v letadle smer Malaga na jihu Španělska. A pod námi uz se po Francii objevila zase pevnina, moc se tesim az se po roce opet budu procházet po ulicích Malagy. 

Posledne jsme psala o Wimbledonu, ale co bylo dal v srpnu a zari? Shrnula bych to tim, ze jsem si prošla různými obdobími a ted zpetne kdyz se na to podivam tak se musim omluvt vsem, ktere jsem otravovala svoji spatnou náladou. Ale jednoduše řečeno na zacatku srpna me přepadla krize- videla bych to jako kombinaci vice faktoru- zvláštního pocasi, dlouhe doby pryc od domova, konec Keithovy stáže v našem týmu, Tiago na dovolene a pro me hodne prace, novy projekt, ktery ze zacatku byl hodne náročný na ponoření se do nej a seznámeni se se všemy detaily, proste takova beznadějně špatná nálada, kdy jsem hledala sama sebe a duvody k tomu byt veselá... Dneska uz to umim pojmenovat, a vim čeho se vyvarovat pro priste. A hlavne take musim poděkovat tem, kteri me v tomto období povzbuzovali, snažili se rozveselit a navest na správnou cestu...:-)

Nálada se mi zlepšila, kdyz se vrátil Tiago z Portugalska. Ze je to muj nejbližší přítel v Londyne vsichni vime, ale po tech dvouch těžkých tydnech, jsem byla neuveritelne rada ze je zpet a mame pred sebou posledni tyden v praci, nez poletime do Cech. Vlastne to nase kazdodenni planovani u obeda celeho výletu uz nas naladilo do českého módu :-) letěli jsme v sobotu rano a Tiago zůstával do pondeli vecer- v Anglii byl státní svatek.

Cely prodlouženy vikend v Praze byl naprosto paradni- obrovskou zásluhu na to meli nasi hostitelé Olda s Michalem, kteri se o nas starali naprosto královsky, ze ani nevim kdy jim to budeme moct oplatit, treba nekdy v Londýně;-) shrnutí bude nelepší slovy Tiaga, ktery prohlasil, ze čekal ze se mu bude Praha a ČR libit, ale realita naprosto překonala veškerá očekávání. A pro me to byla snad take nejhezčí návštěva Prahy v celem mem dosavadním zivote. Clovek si uvědomí a docent některé veci, az kdyz je nejakou dobu nema. Takze pro me to bylo nadherne pocasi, neskutečný klid a pohoda( oproti 10 mil hektickému Londýnu) krása a hlavne pocit domova. Pocasi nam přálo, byli jsme v Praze- kde nas neprazaky mimochodem Tiago strčil do kapsy napr vědomostmi o orloji, a pak nas konstantne dostával otázkami vsechno druhu a detaily, ktere nas ani nezaujaly. :-) take jsme si udělali vylet na Karlstejn a okoli se zatopený lomem Velka Amerika. Děkujeme Oldovi za paradni projížďku českou krajinou! Ochutnali jsme prave české koláče, Tiago se naučil skoro plynně česky. Nakoupil si suvenýry a hlavne české oplatky a dalsi typické potraviny, o kterých mi básni jeste dodnes. Prošli jsme Petrin, x-krát Karlův most a staré mesto. A užili si Oldovu nepřekonatelnou 5* kuchyni a paradni společnost obou. 

Nekdy si clovek rika, co vsechno se da za tri dny stihnout a kolik zazitku vam to přinese. :-) po Tiagove odletu zpet do Londyna me čekal fajn vecer se spolužáky farmaky. A následující den cesta domu. Kde jsem se take snazila videt s kym se dalo. A hlavne jsem se těšila na svatbu Kaji a Honzy. To ze jsem se přejedla svatebních kolacků( na ktere jsem se mimochodem těšila uz mesic předem;) a dalších zakusku, je jasny fakt. Ale nejdulezitejsi byl ten velky den, ktery se naprosto vydařil a našim novomanželům urcite utkvi v paměti jako krásná vzpomínka. Obřad venku na hrázi rybníka Datlika mel sve osobité kouzlo a pocasi vsem přálo. Pro me byl moc krasny moment rano v 6 hodin, kdy jsem molo zdobila, jak bylo vsude ticho a klid. V prostřed rybníka si spokojeně plaval par labuti, kachny jsem ani nepocitila, kapři skákali ven se podivat jestli jejich panu baštýři a jeho nastávající mladé pani vse připravuji pekne důkladně. Z rakosi na to vsechno dění dohlížel vodnik a pan rybníka. At uz to zni jakkoli naivně, tu hodinu co jsem tam v te ranni rose a mlze ztravila si budu pamatovat vzdycky a přeji Kaje a Honzovi aby si toho krásného mista užívali, co to pujde.

Tyden utekl jako voda, zazitku a vsech schůzek s přáteli bylo dostatek, krasny relax a na čerpání sil na nadcházející hektické období v praci. Ale jak jsem zacala přiznáním krize, tak ted budu pokracovat tim, ze ta dovolena prisla v naprosto pravý cas a mela jsem dost odpočinku na to si urovnat myslenky a vratit se s pocitem, ze dokazu vsechno co si budu prat, ze clovek kdyz ma kolem sebe spravne lidi, kteri ho podpoří je silnější, a zvlast kdyz si dokáže přiznat kde ma mezery na ktere se musi soustředit.

Takze ted jsem mela 3 maximálně hektické tydny, ale jsem na sebe pyšná, protoze jsem je zvládla s přehledem, klidnou hlavou, dostalo se mi pochvaly a uznáni za praci a energii, kterou jsem do toho vložila.

Potkala jsem take novou kamarádku, farmaceutka z Rumunska, ktera pracuje na našem patře v oddělení kontroly kvality, je stejne stará jako ja, bydli hodne blizko ode me a hlavne si rozumíme v mnoha ohledech. Nekdy se mi zda, ze clovek potkává spravne lidi ve správný okamžik, a ze to ma zivot naplánované tak aby vsechno dávalo smysl a my jsme rostli a rozvíjeli se.

Tento tyden letim vlastne podruhé. Naprosto na posledni chvili jsem byla přizvána na meeting do Varšavy, kde byli kolegove z expert marketingu z regionu centrální a východní Evropy, ktere mam vlastne od zacatku sveho působení v Londyne na starost, některé jsem osobne uz znala z únorového meetingu, ale některé jsem potkala prvně. Byly to moc fajn 2 dny, krasne pocasi ve Varšavě a hlavne úspěšný meeting a dobra nálada a pozitivni atmosféra.

Zbytek tydne byl hekticky, ale hlavne v tom smyslu, ze jsem potrebovala dodělat par veci pred svym odletem na tyden do Malagy.

A ted jsem tady nad oblaky plna nadšeni na to krasne pocasi a prodloužení léta v Andalusii. Prijde mi ze za ty posledni dva mesice jsem zase osobnostne vyrostla, uvědomila si důležitost některých priorit, naucila se o sobe par veci, poznala nove a inspirativní lidi... 

Přeji vsem aby meli možnost poučit se z vlastních chyb, a ruznych životních situaci a nebáli se udelat kroky, ktere se treba zdají moc radikální, ale věřte mi ze kazdy ma na to aby dosáhl toho nejlepšího!

Krasny tyden a teste se na report z Malagy, my jdeme na přistání :-)

Wimbledon!

Wimbledon!

První vec co jsem si napsala na svůj pomyslný seznam veci, které chci rozhodne v Londýne zažít. Vlastne to byla položka nejvyšší:-) moc jsem si prala videt naživo Federera. 

Trochu me mrzelo, ze lístky jsou vyprodané asi tak na 10 let dopredu, ale ze i tak je mozne se postavit do fronty a vystat si alespon vstup do arealu, plus v prvním tydnu kazdy den je k dispozici 500 lístků i na ty vetsi a zajímavější kurty. 

Jenze v tydnu jsem cas nemela a prvni hrací vikend se hraje jen v sobotu, a to tady překvapivě prselo tak, ze jsem totalne promokla jenom pri ceste z domu do tesca, ale alespon se mi zelenina a ovoce umyla uz po ceste domu;-) kazdopadne na Wimbledon se mi nechtelo.

Rikala jsem si, ze to zkusim behem druhého hracího tydne. Ve ctvrtek vyhrála Petra semifinále, tak bylo rozhodnuto, at uz je sebevetsi konec sveta ve finálovou sobotu, jedu ji na Wimbledon podpořit! Kdy jindy než teď! 

Psychicky jsem se připravila na frontu- Queue, je proste oficialni wimbledonsky pojem, a dokonce je vydaný Queue guide a pravidla... Tohle vsechno jsem vedela, plus i to, ze se tam pri vstupu da platit pouze v hotovosti, aby platba kartou zbytecne nebrzdila frontu. Zjistila jsem si kterou linkou metra se tam dostanu, jen jsem nejak zapomnela kouknout, na ktere zastávce vystoupit, předpokládala jsem, ze to bude Wimbledon station ;-)

Pri přestupu z Piccadily na District line mi bylo jasne, ze rozhodne nejsem sama, kdo se tim směrem vydává. V metru potom hlásili, ze zastávka je Southfields, a jen jsme tam dorazili, bylo mi jasne,, ze bych to poznala i bez hlášení. Cele nástupiště bylo ve wimbledonských barvách- zelena a fialová a hlavne pokryté ve stylu trávníku na kurtu. Venku pred zastávkou byly vsude cedule a ukazatele, kterym směrem se vydat. Dokonce tam byly šipky pro držitele lístku a pro ty co jdou do Queue:-)

 Areal- Grounds se otevíral v 10:30, ja tym byla neco po jedenacte a překvapivě tam zadna fronta vubec nebyla, prošla jsem az k security checku, dostal Queue lístek a pokračovala uz k pokladnam v Grounds. Zaplatila 15 Liber a byla tam! 

Od prvniho okamžiku mi bylo jasne, ze to je proste presne ten zážitek, ktery jsem si představovala. Cely ten areal ma svoji vlastni energii, eleganci a noblesu. 

Prvni co jsem videla a hlavne slyšela byla kapela, potom jsem sla kolem stánku s jahodami se smetanou- mimochodem moje banka HSBC tam mela stánek, kde jste po předložení karty dostali poukázku na strawberry and cream zdarma;-) procházela jsem se mezi kurty, kolem Centre courtu a mela namířeno na Henman Hill odkud davy sleduji přenos zápasu na velke obrazovce. A prave v tomto momentě jsem slyšela jak se nekdo ptá slečny u jednoho ze vstupu na Centre Court, jestli je mozne si to tam jit vyfotit nez ve 14 hod zacne finale. A slečna, ze ano. Tak jsem se k nim připojila a prave tam začala ještě zajímavější čast celého dne. 

Jeste musim rict, ze presne v ten okamžik, kdyz jsem stala v tom stadionu pro 15tis lidi a divala se na ten trávník, jak na nem zrovna značili cary, doslo mi z čeho byla Kristynka v květnu tak nadšena, kdyz poprve vesla na Chelsea stadion. Prostě je to tam- emoce, energii, a spirit toho, ze stojíte na místě, kde se odehrávají ty nejvetsi tenisové bitvy historie... 

Pobyla jsem tam skoro pul hodiny, jen si užívala ten moment a rikala si jake mam stesti. Dal se tam se mnou do reci jeden strážník, nemeli tam moc co delat zatim, tak trpělivě fotila vsechny příchozí.
 Ptal se mě kde sedim, a ja mu rikam, ze lístek bohuzel nemam, ale ze to nevadi, ze to uvidím z venku a uz jen tohle, je pro me zážitek. Poradil mi at jdu na office na Henman hillu, ze tam maji Resale lístku, ktere na posledni chvili nekdo odrekne  a ze treba budu mit stesti a at mu pak prijdu rict. Bohuzel resale je dobry ve dnech kdy se hraje cely den a lide zacnou behem odpoledne postupne odcházet a nabídnou svuj celodenní lístek prave znovu k prodeji. Je to vlastne forma charity, svuj lístek date zdarma a ten se znova prodá a tato částka jde na konto charitě. Ale pro finale se office otevíral az v 16 hod....

Vrátila jsem se tedy zpet mu to rict, a jeste jsem tam chvili byla. Zacal se se mnou bavit dalsi, a kdyz slyšel ze jsem z Cech, a jdu fandit Petře a vsechny dalsi povídačky kolem :-) tak mi rika, ze je mozne, ze některé z míst bude volné a neobsazené, tak at prijdu 10 min pred začátkem zápasu a ze me pustí dovnitř si alespon udělat fotku a treba tam na 2-3 gemy i byt, nez by se objevili ti, co to misto maji rezervované. To jsem neverila svym uším a rikala, ze tam 100% budu :-)

Sla jsem si sednout na Henman hill, nasvacila se, pokecala s Českým párem, ktery si úplnou nahodou sednul vedle me. A pak uz se vydala zpet na centre Court zkusit svoje stesti. 

Rekla bych, že takováhle vec se vam stane jednou za život a mozna porad moc dobre nechapu, jak je mozne, ze se stala prave me. Protoze presne to jedno slíbené misto tam na me čekalo a behem toho Petřina bleskového zápasu, se tam nikdo dalsi neobjevil. Tak jsem mohla zůstat celou dobu a uzit se neopakovatelnou atmosféru wimbledonského finale, korunovane vítězstvím svoji favoritky. 

Jeste stoji za to zmínit, ze od rana mel centre Court zatazenou střechu, rano dokonce prselo, ale predpoved na hodinu finale prala, tak bylo vse jak ma- pod širým nebem. Dokonce i prijemne svítilo slunce, po ukončení zápasu nam oznámili, ze střechu nejprve zatáhnou a poté proběhne predani trofejí. A presne v tu chvili kdy se střecha zatahla, zacalo hustě pršet. Dokonale načasování!

Behem zápasu bylo zcela jasne, komu anglicke publikum fandí. Ale Petra postupne vsechny přetáhla na svoji stranu naprosto neomylnou hrou. České povzbudivé výkřiky behem zápasu bylo strasne fajn slyšet. A i jsem sledovala změnu nálady a motivace Kanaďanky, v druhem setu se jen snazila ubránit co se dalo, a prislo mi, ze uplne propadla beznaději, ze na Petru proste tentokrat nema. 

Match ball, následné ovace, radost v rodinném boxu a cely ceremonial s trofejí na vas nikdy z televizního přenosu nezanecha takovy dopad, jako kdyz jsem tam stala a cele mela na dosah ruky pred sebou. To je take dobra poznámka, ze jsem seděla jen pár řad od kurtu za empire rozhodčí, prislo mi to, ze i z královského boxu to nemuze byt takovy zážitek, jako z tohoto meho mista...:-)

Abych to shrnula, tento zazitek naprosto překonal veškeré moje představy o tom, jak fajn by bylo jit na Wimbledon! A plna euforie jsem se rozhodla vrátit se v nedeli na finale mužů.

Tam uz byla situace celkem odlišná, Queue byla dlouha tak, ze jsem si v ni min 40 min pobyla, ale i tak jsem se do Grounds dostala, ale asi pul hodiny potom uz jsem videla, ze se kapacita naplnila a dalsi čekající se dovnitř nedostali. 

Federer proste jeste najakou dobu táhnout bude, legendy a historické okamžiky maji lide radi, proto s napětím čekali, zda se mu i v tuto nedeli podaří historii zase přepsat a sam sebe prekonat. Novak fanoušků ma take hodne, ale atmosféra toho dne v celem areálů mluvila ve prospěch Švýcara.

Henman hill byl naprosto plný uz 2,5 hodiny pred začátkem zápasu. A to myslim doslovně, nebyla tam nikde ani skulinka, kam by si clovek mohl sednout. Mým jediným cilem bylo videt Rogera naživo, proto jsem se asi v jednu hodinu vrátila na Cente Court a zeptala se slečny, ktera me den předem usadila na misto na Petrino finale, jestli je mozne se zastavit těsně pred začátkem a vyfotit si oba hráče na hřišti, nez zápasu oficiálně zacne. Rekla ze se mam urcite zastavit. Tak jsem byla podruhé v naplněném stadionu kde se obecenstvo nemohlo dockat nadcházejícího zápasu. A pak oba přišli. Roger jako prvni se sel pozdravit s hlavním rozhodčím, poté proběhla coin toss o podání, spolecne foto a finale 2014 mohlo zacit.  Jak jsem rikala Henman hill by přeplněný, ale na kurtu číslo 2 meli take dve obři obrazovky s přímým přenosem. A zase bych rekla, ze to bylo lepsi si pohodlne sedet na sedačce nez se mackat na přeplněném kopci. 

Zápasu byl tak neuveritelne vyrovnaný a hlavne jasny dukaz toho, ze Roger se za zadnou cenu nevzdává a soupeři nic nedarujte zadarmo. Otočit match ball Za stavu 2:1 na sety a vybojovat si paty rozhodující se, a protáhnout zapas o další hodinu s naprosto ledovým klidem dokáže jen on. Neuveritelne by bylo, kdyby nakonec prece jen vyhrál, ale to uz bylo proste jen o stesti a Novak ho v posledním gamu mel vic. Zasloužené ovace právem patřili oběma hráčům, kteri nas 4 hodiny bavili dokonalou podívanou.

Pro me to melo jeste jinou hodnotu, uvědomit si, ze se nesmíme vzdávat do posledni chvile, at uz si vsichni mysli, ze je rozhodnuto, my sami jsme temi, kdo to mohou ovlivnit. To byla hlavni lekce, kterou jsem se behem zápasu od Rogera naucila... :-) A i kdyz byl zklamaný, jeho pozitivni veta- "See you next year" mluvila za vse. 

Tak to byl Wimbledon. Jeden z mych snu, ktery se stal skutečnosti na zacatku letošního července. :-)

Červen/ červenec

Od posledního příspěvku utekl víc nez mesic a událo se spousta zajímavých věci a zážitku jsem si přidala také dost.

V polovině června začalo mistrovství světa ve fotbale, a to si tady musel i absolutní laik všimnout a pocítit na vlastní kůži. Anglie fotbalem žije a a tak se tady cely mesic neřešilo nic jiného. Docela jsem se musela smát a vlastně tu jeste byl i Vitek,tak jsme to řešili spolu, jak jeden míč dokáže spojit cely svět dohromady. 

Keith vyhrál na první zápas Anglie vip prostor v baru společně se dvěma láhvemi ginu a ovoce, tak jsme byli náležitě Anglii podpořit. Byli s námi Andy a Jit, kteří to prožívali nevídaně, my s Tiagem jsme to spis protancovali:-) no a bylo nás na to množství alkoholu málo, tak to také celkem podle toho vypadalo, jen ta Anglie prohrála...

Koncem června jsem letěla na par dni domu, načerpat sílu a dobrou náladu od všech mých nejmilejších, které jsem za tu dobu navštívila. Dokonce jsem si na hodinku zase v lékárně zavydavala, z toho jsem měla obrovskou radost. Jako vždy kdyz se na něco strašně těšíte, tak to také pak hodne rychle uteče, tak jsem se ani nenadála a byla zase zpet v Anglii.

V červenci jsem byla na dvou muzikálech. Book of Mormon- Tiago tu mel na prodlouženy vikend na návštěvě bratra, a tak jsem sla s nimi, lístky jsme meli koupené asi mesic předem a musim rict ze jsem se uz dlouho takhle vyborne nebavila. Od prvni scény do posledni jsme se smáli a stalo to za kazdou penny, co jsme za to zaplatili. Bylo take moc fajn poznat Tiagova bratra, absolutne odlisni, tech 6 let mezi nimi je poznat na prvni pohled, vzhledově maji stejne jen oci a jemnou mimiku. Jinak Tiago je namakaný a Henrique vyssi a hlavne uplne hubený. Hrozne me bavilo jak se vzájemně popichovali, uplne jako my doma. Fajn videt, ze vlastne vsichni sourozenci jsou stejní.

Nakonec jsem s nimi ne strávila vic casu o vikendu, protoze to byl zrovna finálový vikend wimbledonu a to byla moje top polouka na seznamu veci, co rozhodne chci za tu dobu co jsem v Anglii videt. A diky memu neuveritelnemu stesti jsem se dokonce zadarmo podívala na finále Petry Kvitove a videla ji tedy na vlastni oci vyhrát druhy titul. Tohle vam musim popsat v samostatném příspěvku. Porad tomu nejak nemuzu uvěřit... :-)

Druhy muzikál byl opet diky Tiagovi, a tentokrat on vyhrál lístky, tak jsem sli v úterý na Pajama Game. Take to bylo moc hezke a povedené, ale Book of Mormon bych si dala klidne znova, tento ani takovy silný zážitek nezanechal..;-)

Posledni kulturní zážitek byl v tom samém tydnu ve ctvrtek. Andy odjížděl na dovolenou a protoze byl oficiálně Keithovym manažerem, a kdyz se vrátí z dovci, tak uz Keith bude zpet v Hamburku, vzal me, Tiaga a Keitha na stand up comedy vecer. Bylo to velmi zábavné, jeste jsem nikdy na ničem podobném nebyla a moc jsme si to vsichni užili. Celkem se na podiu vystřídalo deset speakeru a kazdy byl nejakym způsoben zajimavy a mel uplne jiny styl humoru...:-) to si take rada zopakuji. 

Neuveritelne, jak tri mesice rychle utekly! Na te Keithove stáži to je videt uplne názorně. Uz se tesim az se v zari vrátí zpet univerzitu v Oxfordu a budu je tam moct prijet navstivit. Strávila jsem s nim tady za ty tri mesice vlastne mozna i vic casu nez s Tiagem a a take me v dosti věcech ovlivnil. Mame podobny styl humoru a vnímáni veci, a kolikrat jsme se jen sebrali a sli s notebooky sednout do 12. Patra GSK Housu s vyhledem na skyline Londyna a pracovali tam, a take filozofovali o zivote a nebo se jen po obede sli projit 10 min kolem budovy. A kolik jsme se toho nasmali a navymysleli blbinek...Verim, ze jednou budu vzpomínat az z nej bude celosvětově uznávaný expert a budu rikat, ze jsem ho znala.:-) - a Vitku, ty to muzes urcite potvrdit, vid;-)

Minuly vikend jsem tu mela vzácnou navstevu- mamka a Charlie to sem přijeli omrknout, jestli jsem neprehanela o tom, ze tu vsichni mil vu zvláštním jazykem, jezdí po spatne strane ulice, nosí destniky, přijdou pivo, povalují se po parcích a doufají, ze potkají královnu pri nedělní procházce :-)

Nachodili jsme toho pozehnane, on se mily Londyn nezda, ale je toho tu dost k viděni. Ukázala jsem ji vsechna svoje oblíbena mista. Urcite musim vypichnout, ze jsme byli v nedeli na mši v St.Paul's katedrále, kde jsem prvně byla s Vítem v květnu. Ma úžasnou atmosféru a celkove se mi i ta cas mesta hodne libi. Obesli jsme i par muzei, v Tate- moderním umění jsme si udělali na radu děl svuj nazor a komentář :-) myslim, ze parky a zahrady uz oba na delsi dobu vyhledávat nebudou, protahla jsem je třemi největšími a to zdaleka neni vsechno. Jo a take mi nevěřili kdyz jsem říkala, ze tu u me lišky davaji dobrou noc, tak jsme hned prvni vecer jednu potkali. Pak jsme si z mamci dělali celou dobu srandu, ze musime davat pozor na lišky...

Tento tyden jsem tedy mela jen 4 pracovni dny, i tak jsem toho mela az nad hlavu, ze jsem si vlastne myslela, ze musel trvat daleko dele... Vikend byl moc fajn. V patek jsme byly s par Ceskami oslavit narozky jedne z nich a tancovaly jsme dost, tak jsme prisla na jine myslenky. V sobotu byl zase česky volejbal v Hydeparku, a bylo vazne krasne, tak jsme si to užili. Vlastne tento tyden se mi to tu poprve zda jako prave leto, nejak mi nedocházelo ze uz je skoro srpen, protoze to prace letní horko nas tu nejak mijelo...

A dnes jsem si byla po pul roce prvně zaplavat a tolik pozitivni energie, kolik mi to dalo jsem uz dlouho z niceho nenacerpala. Hlavne jsem objevila bazen jen necele tri km od domu, trvalo mi to presne 30 min tam dojit. Nechapu, jakto ze jsem ho nenašla na internetu uz davno kdyz jsem se po bazénech divala... No kazdopadne pozde bycha honit a hlavne, ze to vim ted a muzu naskocit do sveho obvyklého plaveckého tempa. Zjistila jsem, ze plavani je pro me opravdu velka cast meho ja, cim dele ve vodě jsem tim vic toho chci uplavat. Trochu nepraktické je, ze je to jen 25 M takze abych zaplavala svých obvyklých 2 km budu si muset procvičit počítání do 80;-) ale to je malickost, dnes jsem to zvládla 4x20 a ani se v tom moc neztratila... :-) 

Slib daný mým věrným čtenářům splněn, a přidávám dalsi veřejný. Budu se. Snazit psat častěji, nez jednou za mesic a kousek. Teste se na Wimbledon a ten Amsterdam, odkladany uz 4 mesice;-)

A fotky dodám mozna časem;-)

Květen #3

Zpatky z Leicesteru, kratky tyden pred nami, protoze bylo to volne pondeli 26.

S Keithem jsme finisovali nas pharmacy booklet, prehled vsech zemi v EMEA s detaily zamerenymi prave na lekarny a celkove pharmacy channel. Nebyt Keitha, tak to asi nikdy nedodelam sama, jestli jsem to jeste nezminovala, ma obrovsky designersky talent, takze vytvorit novy template mu trvalo tak 2 hodiny, a setkalo se to s obrovskym nadsenim. Dream team! Vetsina, sice rikala, jak jsem odvedla skvelou praci, ale vzdycky jsem ji pripominala, ze to neni pouze moje zasluha. 

Kratky tyden, ale pro jednoho kluka z Portugalska jmenem Tiago,jeste kratsi, protoze ve stredu odpoledne vyrazel na sever Anglie na Blackpool tanecni soutez. On totiz mily Tiago drive zavodne tancoval a to na velmi vysoke urovni, reprezentoval Portugalsko prave na teto svetove soutezi, a ted mel moznost tam jet jako divak a podporit sve zname. Moc se tam tesil, a my mu to vsichni prali, jen diky tomu prisel o tymovou veceri, ktera byla s celym sirsim tymem, ne jen my, co chodime na vecere celkem casto, nebo se to alespon tak zda. Takhle byla jako oficialni privitani me, Tiaga, Keitha a oslava Sercanovi svatby... 

Ale mame WhatsApp, takze jsem mu prubezne posilala fotky a komenty, ze o atmosferu neprisel, jen porovnani moji luxusni vecere se sendvicem ve vlaku, bylo trochu skodolibe:)

 Ale od zacatku, Joachim nam vybral luxusni polskou restauraci v South Kensington,jako predkrm jsem mela tatarak s kolegou Joem napul. Jako expert jsem mu ho pekne smichala, zavzpominala, jak tuto roli vzdycky doma zastaval nas tatka, protoze to smichani je prece nejdulezitejsi ;-)

Jazyk

Me, Joe and chocolate mousse

A hlavni chod jsem mela salat s pecene cervene repy a hovezi jazyk, a pak jeste cokoladovou penu jako moucnik. Ja to rikam porad, ze tu jen chodim do restauraci ;-) A nemim zapomenout vino behem vecera a pak 3 kola panaku vodky, ktere nam Joachim tak trochu bez naseho vedomi objednal. Jako moje prvni vodka v zivote, nejak mi to nikdo nechtel verit, tak jsem jim vysvetlila, ze to ze jsem z CR jeste neznamena, ze tam pijeme vodku misto vody, pivo mozna, ale ja nejsem asi uplne spravny prihlad Cecha, protoze jak vsichni vime moje prvni a posledni pivo jsem mela tady v Anglii v unoru...

Cekala jsem jak mi bude spatne druhy den, ale jediny zpusob jak se u me projevuje kocovina je, ze jsem uplne svezi ale probudim se tak v 5 rano a rozhodne uz nemuzu usnout, takze se vlastne unava dostavuje az na konci dne, kdy jsem uz opravdu nepouzitelna, ale spis nevyspanim, nez cimkoli jinym... OK, konec filosofovani na alkoholismem:)

 Ctvrtek, patek celkem klidek a moje prace, plus pokryti Tiagovych marketu, kdyz byl pryc. Joo, vlastne jeste bylo vzruso se serverem na kterem jsou globalne ulozene vsechny prezentace, pro reprezentanty. Objevila jsem to uplne nahodou, kdyz jsem mluvila s ceskou managerkou o uplne necem jinem a ona mi jen mimochodem rekla, ze ji to zas na iPadu nejak nefunguje. Docela husty, protoze probehl nejaky update a vypadalo to ze veskery obsah je pryc. Nastesti tam byla Marie a ta se ujala reseni situace, a ke konci dne se  vsechno vratilo zpet... Asi to nezni nejak moc zajimave, ale bylo to celkem velke...;)

O vikendu me v sobotu cekal beh na podporu vyzkumu rakoviny. 5km. prihlasila jsem se za ucelem potkat treba nove lidi a podporit dobrou vec. Vybrala jsem si Regent's Park, ktery mam moc rada, je to moc hezka cast Londyna. Vsichni meli růžová trička a celkově tam bylo asi 3200 účastníků plus jeste lide, co je přišli podpořit. Ze zacatku jsme běžela, ale asi jen tak 2 km, abych nekecala a nevypadala jako nějaký hrdina, dále jsem pokračovala rychlou chůzi, kdyz najednou za sebou slyším : " jak je to jeste daleko, do cíle to rozhodne nedávám. Už mě píchá v boku a nemůžu..." Tři česky nahlas vyjadřovaly to, co jsem si zrovna rikala taky ;-) tak jsem se k nim přidala a tu druhou polovinu jsme spolu došly/ doběhly :-) dostaly jsme i medaile- stříbrné, tak jsme si dělaly srandu, že druhé místo není vůbec špatné;-) nikdo přece neví, ze ji dostali uplne všichni, co dorazili do cíle;-))

Holky potom pokračovaly do Hyde parku, kde měla Česka parta v planu hrat volejbal. Volejbal? No tak tam nesmim chybet, i kdyz jsem mela v planu byt doma brzy. A navic, dalsi novi znami... Nejdrive jsme se stavily koupit jidlo, dorazily do parku, pekne se najedly a pozorovaly prvni dva tymy jak hraji. Ja jsem naposledy hrala tak 3,5 roku zpatky, a to celkem pravidelne s partou lidi z gymplu, a strasne me to bavilo, jenze nejak postupne ubylo casu a zajem z vice stran,ze to nakonec padlo.
Trosku jsem si rikala, ze asi po tak dlouhe dobe to nebude nic moc vykon, ale jen co jsem si stoupla na hriste a dostala do ruky mic, vsechno se vratilo, clovek nezapomina. A hlavne se vratila moje soutezivost a opravdova laska k tomuhle sportu. nakonec jsem hrala 6 her v kuse:) Asi si tady budu muset najit nejaky klub a chodit hrat casteji.

Nedele byla klidek, rano uklid, prani, zehleni, odpolko hodinovy telefonat s kamaradkou Newshou z Tucsonu- aaa, jak rada bych se tam vratila. Tak snad nekdy z blizke dobe se to zase povede... A pak jsem jela za Tiagem na Hammersmith, potrebovali jsme spolu vytvorit prezentaci na team meeting, co byl v pondeli.

Tiago,Andy A, me BDay pic for Joe

Tento tyden pondeli, utery jsem meli dva meetingy. Nejdrive nas tym, sam o sobe, zase priletel i Prasad z Honkongu. Uz jsem to urcite zminovala, kdyz tu byl posledne, ale je to strasne zajimavy clovek, strasne dobre se s nim spolupracuje. Ma na starost oblast Asie/Pacific and Latin America, mam rada styl kterym premysli, otazky ktere poklada jsou vzdycky k veci, a vyrazuje z nej naprosty klid, plus je take puvodne farmaceut :)

White chocolate passionfruit cheesecake

Druhy dem byl meeting a Oral health category teamem, abychom se vic stmelili a vytvorili strategii spoluprace. A vecer byla tymova vecere- ja vim, uz jsem s tim trapna, ale vazne to neni kazdy tyden, to se jen zda;)

Nevim proc, ale ve stredu jsem mela uplne divnou naladu, a nejen ja, Keith, Andy a i Tiago. Asi to byl vysledek dvoudenniho sezeni, a ze se nam tim nakupila prace... nebo unava, nebo proste jen erupce na slunci, ale treba ja jsem byla uplne bez chuti do zivota a celkove me to nejak nebavilo. A prvne jsem se si rikala, ze po tech dvou mesicich uz se vazne tesim na to, az koncem cervna poletim na chvili domu a uplne od Anglie vypnu... Uz ted vim, ze jen co budu odjizdet, bude se mi styskat a budu se sem tesit, ale v tu stredu, jsem si vazne rikala, ze se nemuzu dockat. Takze mimochodem, kdo to jeste nevi- 20.-24.6. jsem v CR! :) A hodlam si to poradne uzit! :)

Ve ctrvtek rano jsem dorazila do prace, s daleko lepsi naladou, asi jsem se z te predchozi vyspala. Keith uz tam byl, prekvapive brzy,ale vypadal jeste strhaneji nez den predem. A duvod jsem se dozvedela v zapeti. S pritelkyni Laurou, oba ve stejnou dobu maji 3 mesicni staz tady v Londyne, jen kazdy v jine firme. A kazdy mesic se stehuji do noveho pronajmu. V nedeli se prestehovali z prvniho bytu do noveho, ale ten nebyl nic moc, spinavy a zdaleka ne takovy jako na fotkach. Kazdopadne se s tim tedy smirili, a nejak se snazili najit pozitiva- je to jen na mesic, pekna lokalita, stejne tam vlastne jen prespavaji atd... Jenze ve stredu-v ten divny den, se oba vratili jako prvni domu a zjistili, ze cely dum byl vykradeny, vcetne bytu, kde bydli oni. Takze prisli o oba Macbooky,iPad a nejake penize. Fakt super zazitek, kdyz jste v cizim meste, v byte, ktery se vam nelibi, a najednou nemate nic, co vas spojovalo s domovem... Vubec se nedivim, ze toho uz na nej bylo opravdu moc.

Pri obede nas prekvapil Tiago otazkou, co bysme rekli na to, ze by nam v patek vecer udelal veceri. Naprosto jednoduchy napad, ale zvedl vsem naladu, uz jen tim, jak jsme to zacali planovat. Dohoda znela, hlavni chod- portugalskou specialitu, vari Tiago, Keith s Laurou obstaraji vino, a ja mam na starost desert.
Z prace jsem tedy rovnou zamirila do Tesca nakoupit vsechny potrebne suroviny. Mela jsem nejakou predstavu, ale finalni rozhodnuti prislo az v obchode. Udelala jsem nepeceny dort ze zakysane smetany s cerstvymi malinami, kousky cokolady, prokladane klasickymi susenkami jako jsou Bebe a nakonec polite cokoladou. A protoze kdyz jsem to vymyslela a prichazela s ruznymi variantami Tiago mi jmenoval suroviny co ma rad: kokos, kondenzovane mleko, cokolada, ovoce... Tak me napadlo jeste udelat kulicky z kokosu. Jenom maslo, kokos, brusinky a to kondenzovane mleko. Cely vecer jsem se tim perfektne zabavila, hrozne dlouho jsem takhle pro vic lidi nevarila, tak jsem si to uzila.

V patek jsem vzala par kulicek do prace, ze je otestuji na Andym. Nejdriv na me koukal, jestli si z nej nedelam srandu, kdyz jsem mu rikala, ze je to jen pro nej. Pak ze si teda jednu vezme, a ja na nej, ze jsou vsechny pro nej, ze kluci dostanou svuj dil az vecer. A jak ochutnal, tak povida: "hmm, tak ja je teda dojim, nejlepsi kokosove kulicky, co jsem jedl." Tak jsem se musela smat , protoze jsem to presne cekala;-)

Tiagovi jsem nabidla pomoc v kuchyni, tak jsem to smerovala na 7:30 k nemu, celou cestu metrem-asi 20 min jsem stala a drzela tu nadobu s moucnikem, celkem se to proneslo.. A kdyz jsem uz byla na Hammersmith tak mi volal, jestli muzu jeste neco dokoupit v mistnim tescu, tak jsem si jeste vystala nekonecnou frontu a pak uz jsem byla rada, ze nebydli moc daleko, protoze jeste chvili, tak to tam snad nekde polozim a rezignuji. Delal si ze me pak srandu, ze jsem musela spalit ty kalorie co nas v tom moucniku cekaly :)
A jeho specialita byla strasne zvlastni, 4 druhy masa: chorizo,sunka, klobaska/parek, a veprovy steak, to vsechno v sendvici, pokladene syrem, zapecene a navrch prislo to nejdulezitejsi- omacka z rajcat, cesneku, cibule, piri piri koreni a piva. Jako trochu nam to vsem prislo jako kdyz Pejsek s Kocickou varili dort, ze si znas musi delat srandu, co tam vsechno pridava. A to jsem jeste nezminila, ze navrch se to zasypalo hranolkami, ktere jsem snad hodinu smazila :)
Celkove Tiago vzdycky ji tak 3x tolik co ja a Keith dohromady ;) ze nechapu, jak muze mit tak vymakanou postavu... Ale tohle kdyz jsem videla, tak mi bylo jasne, ze budu rada, kdyz dam mozna tak polovinu.

Malinovy desert-chutnal lepe nez vypada;)

Jeste se k nam pridala Patricia (na moji pozici loni) take Portugalka, a ta rikala, ze se ji to tom dokonce zdalo a ze se nemohla dockat :) Privezla prave portugalske vino, tak byl Tiago uplne u vytrzeni, ze je to skoro jako doma.

Tiagova specialita

Prekvapive tato prapodivna kombinace chutnala dohromady vyborne, moc se mu to povedlo atmosfera byla skvela, ale jedine co nechapu je, jak neco takoveho mohou jist v lete v horkem Portugalsku, pro me by to bylo jidlo na krutou zimu, kdy se clovek chce nasytit... :))) Ale jiny kraj, jiny mrav! Jo a v prekladu se to jmenuje "Mala francouzka", tak nevim ;)

Kdyz vsichni pred pulnoci odesli, jeste jsem mu pomohla s uklidem, i kdyz to odmital. Jake prekvapeni, kdyz jsme to ve dvou meli behem 15min uklizene :) Dream team! Jeste jednou jsem mu dekovala za super napad, a on rikal, ze to byl proste spontanni napad, jak nam vsem zvednout naladu po tom zvlastne divnem tydnu. Taky jsem videla par videi z jeho profesionalni tanecni kariery, ma to holt v krvi :)

Dinner selfie!

Domu nocnim busem a hura pekne se prospat s vidinou vikendu pred sebou.

Sobota klasicka, nejake domaci ukony, pak jsem mela v planu neco malo do prace a take malinky shopping, ale to opravdu jen pro par nutnych veci. To jsem obstarala tady kousek v Hounslow, pak si tam sedla s pocitacem do Starbucks, dopsala minuly blog, rozdelala tento a jak se mi vybila baterka, pokracovala domu. Vecer jsem po strasne dlouhe dobe skypovala pres 3hodiny s Ondrou v Kalifornii, a zjistili jsme, ze je uplne jedno ve ktere zemi jste jako intern/ stazista. Starosti a radosti, pocatecni naivita a postupne objevovani reality jsou proste uplne stejne :) A at si uz vsichni kolem vas mysli kdovi jake meni si v tom zahranici nevydelavate, realita vsedniho dne je, ze "Ma dati, dal" se vam tak nejak rovnaji... Ale zivot je od toho aby se zil, takze jsem se oba shodli na tom, ze zivotni zkusenost k nezaplaceni :)

Nedele naprosto nadherna, tak jsem se rozhodla jit dopolko zase do Osterley parku, kde jsem se zase naprosto neuvazene spalila, ale take si pocetla knizku, nalakovala nehty, prosla si svoje oblibene kolecko, neco malo nakoupila v tescu, dala pozdni obidek a pak vzala pracovni pocitac a vyrazila smer Hammersmith. Meli jsme s Tiagem domluveno, ze oba potrebujeme dodelavat veci do prace, tak ze se nam lepe bude pracovat kdyz budeme vedet ze ten druhy je vedle a podporime se navzajem. Sedeli jsme ve Starbucks skoro tri hodiny. A o pul osme uz nas to nebavilo, navic venku bylo porad moc pekne, a stejne by nam v 8 zavreli.
Ve skutecnosti bylo venku tepleji nez uvnitr v klimatizovane kavarne. A pak Tiago prisel s dalsim super napadem se jit jen nekam projit. Nakonec jsme dosli az do South Kensington, a to je co rict, protoze jsem oba meli tezke tasky z notebooky. To moje HP je neskutecne zavazi, a on mel dokonce jeste i svuj osobni. Ale i tak bylo proste krasne, ja mela jen letni saty a botky a na to ze bylo uz celkem dost pozde vecer, tak porad bylo teplo. Dosli jsme do Holland parku, kde jsme sedeli, snedli sendvic- teda Tiago si ho koupil, dal mi kousek a pak rika, jestli chci jeste. Ja na nej jen tak koukla, s tim, ze mi v hlave slo, ze byl fakt dobrej, ale nechci mu to snist :) a nez jsem neco rekla, uz mi to podaval se slovy "jasne, ze chces :)" Ja to rikam porad, ze jsme sehrany tym. Pozorovali jsme deti hrat frisbee, fotbal, rugby a proste jentak si uzivat nedelni vecer. Po devate jsme se zvedli a jeli domu. Doma jsem pak jeste chvili neco dodelavala, ale mela jsem strasne super pocit z krasneho dne. Takze vlastne ten divny tyden byl zakonceny paradnim vikendem, kdy jsme vsichni nacerpali sily do dalsich dni :)

Odpocinek po dnesnim prichodu z prace;)

A ted treba mam radost, ze jsem tohle dokoncila :) Jdu si zacvicit a muzu si odskrtnout, ze uz mi bude zbyvat jen 9 dni do odletu DOMU! :) Jee, ja se na vas uz vazne tesim.

Kveten 2

Birmingham

Hej decka, on uz je cerven! Nevim, proc jsem tak prekvapena, ale hrozne to utika! Tomu, kdo nema stejny pocit, se omlouvam :)

Posledne jsem psala o tom, jak jsem se opalovala v parku o vikendu, a ze me cekal tyden v praci, kdy byla cast tymu v Dubaji, tedy prelozeno- Tiago out of office = 2x tolik prace, coordinovat i jeho markety.
Kazdopadne ze zacatku tydne, bylo vse celkem v klidu, dokonce jsme si s Kiethem uzili 2x obed venku na zahrade GSK housu a bylo to primo z grilu.

Book store

Pak se neco stalo ve stredu, ani nevim co konkretne, ale najednou se na me hrnuly pozadavky ze vsech stran, a vlaste i Marie byla odpoledne pryc, Keith take a ja byla sama nechana resit situace, ve kterych by mi normalne Tiago poradil, co delat. Celkem stres, ale nakonec jsem nasla reseni na vsechno, sice jsem si trochu sahla na svoje maximum, ale celkove jsem vlastne mela moc dobry pocit, ze jsem to zvladla. Ale byla jsem totalne vyrizena, ze jsem v 5.30pm  pomalu vyrazela domu ( a to znamena celkem dost brzy;)
A presne v tu chvili mi volal Tiago z Dubaje, jenom tak pozdravit, jak se mam, ze on ty svoje meetingy ma uspesne za sebou, a ze ho vsichni chvalili. Nevim jestli to byla empatie, nebo jsem opravdu jen hodne uzky tym, ale normalne jsme si psali, ale to ze mi zavolal, byl jeho momentalni stav mysli. Ale nacasovani naprosto uzasne, po celem tom odpoledni, kdy mi hlavou slo : kez by tady byl, abych ho mohla poprosit o radu.  Ten telefonat par minut, byl opravdu neco, co jsem potrebovala. Proste jenom slyset, ze at uz je x tisic km daleko, i na tu dalku mi to ohrome zvedlo naladu, a zlepsilo narocny den o 100%. Zbytek tydne byl v podobne rusnem tempu, a na druhou stranu definovany kompletne prazdnym officem, vsichni meli velky meeting s nemeckymi klienty, ze v jednu chvili v patek jsem tam byla uplne sama. Hoooodne divny pocit, nastesti se pak na odpoledne vratil Keith, tak jsem tak sama nebyla :)

Nasledoval prodlouzeny vikend 24.-26. kvetna, druhe volne pondeli v kvetnu. Dalsi az v srpnu ;(
Kazdopadne na tento vikend jsem mela naplanovanou navstevu u Vitka v Leicesteru. Prekvapive jsem neletela, ale mela zabookovany vlak s King's Cross nadrazi  (Harry Potter nadrazi, sice ne nastupiste 9 a 3/4 ) ale i tak se to pocita:)
No, ale nebudem predbihat, dojet tam, problem nebyl, horsi pro me bylo se zorientovat, najit spravny automat na vytisteni listku a potom to nastupiste. Jedna se o mezinarodni nadrazi, vlastne 2 dohromady- St. Pancras and King's Cross. Tolik lidi jsem rozhodne necekala, a ze to bude slozitejsi nez letiste, ktera jsou prehledna, a hlavne jsem na ne asi nejak vic zvykla, bych nikdy nerekla. Nakonec jsem to vsechno nasla, a sedla si do spravneho vlaku, ale mela jsem vazne divny pocit, a i kdyz jsem sedela ve vlaku asi 15 min pred odjezdem, porad doznival pocit stresu, ze to nestinu, protoze nemam absolutne sanci se tam vyznat. Nevim, asi jsem divna, ale radeji ta letiste :)

Book store

Kdo si pamatuje moji poucku z minuleho dilu o sovislosti pocasi a me s Vitkem v UK pohromade, si muze byt jisty, ze se to potvrdilo. Jestli jsem tyden predtim byla spalena od slunce a 25C, tak tento vikend bylo minimalne o 10C mene a hlavne kdyz jsem se blizila k Leicesteru, tak se normalni dest promenil v desny lijak, takze nez jsme s Vitkem dosli na misto urceni, destnik/nedestnik vsechno bylo promokle...
 Nejvic srandovni zazitek bylo moje ubytovani. Ale jste vas musim uvest do obrazu, aby vynikla ta vtipna pointa.

Kdyz Vitek prijel na zacatku kvetna do Londyna, mel bookovane ubytovani v Hotelu tady 5min od meho domu. Dosli jsme na recepci, bylo mu receno cislo pokoje, tak jsme ho nasli, otevreme a ouha: uplne stavniste, koupelna, bez kachlicek, vsude prach, pohazene zednicke naradi atd. :) Tak to sel Vitek reklamovat, a na druhy pokus to bylo lepsi.

Moje story je nasledujici: Vitek v Leicestru bydli na ubytovne/kolejich, tak se mi zeptal, jestli je mozne se tam ubytovat na 2 noci. Vyplnil za me vsechny dokumenty, poslala jsem mu kopii pasu a v sobotu jsem si jen mela vyzvednout klice od pokoje. Uz prvni informace, ze to vlastne jdeme vyzvednout do nemocnice, ve me vzbudila otazku, jestli to bude ubytovani na oddeleni psychiatrie nebo tak neco ;-) Dorazime na misto urceni, typek tam zacne prekotne hledat v seznamech lidi, co si maji pres vikend take vyzvedavat klice, a ze jako nic, ze tam nejsem. Ja jsem se musela smat, protoze mi to proste prislo komicke, Vitka pekne stvalo, ze kdyz se snazil o komunikaci s tou ubytovaci pani, tak mu bylo receno, ze vse ok, ale pak uz nedostal zadne potvrzeni. No proste jsem tam nic zamluveneho nemela, jeste se to snazil domluvit pres telefon, ale bylo mu receno, ze nastala najak chyba, tak ze si mam hledat ubytko jinde:)

Smoked goat cheese sandwich at Food and Drink Festival

Situaci jsme vyresili s pomoci strejdy Googla, kdy jsem si u Vitka na pokoji, zabookovala typicky anglicky Bed and Breakfast, kousek od te jeho ubytovny. Potom uz se mohlo pokracovat v nasem puvodnim planu= vzlet do blizkeho Birminghamu. Ano, a to by nebyla nase dvojka, kdyby jsme tam neprijeli a ono neprselo jako blazen.






Maji tam pekne nadrazi, musim rict ;-) Nebo alespon jsme tam ztravili dost casu, kdyz jsme se tam asi dvakrat zasli schovat a preckat nejhorsi. Ale ted vazne, Birmingham moc hezke mesto, a zvlastni zaroven, tim jak tam je propojena moderni architektura s historickou. Ten den tam byla gay parade, tak jsme se dost bavili komentovanim ruznych oblecku, a celkove kritizovanim britskeho "vkusu"pro modu.  Ty holky tady chodi postrojene jako strasidla "a nikoho to nezajima"- nase/ Vitkova nejoblibenejsi hlaska :))
Kdyz jsme se rozhodli sednout si do Starbucks a preckat tam ten nejhorsi slejvak, samozrejme ze hned vysvitlo slunko, a zatahlo se jak jsme vysli ven. Take jsme objevili naprosto paradni knihkupectvi- z venku vypadalo celekem normalne, ale uvnitr byla neuveritelna atmosfera 3 patrove stare budovy. Snad to trochu na vas dychne z fotky. Vitek si tam koupil 4(nebo 3) knizky! A pry je ma uz momentalne skoro vsechny prectene. Jeste jsme trochu pochodili, po centru, zavtipkovali si nad sochami nasim specifickym ironickym humorem a pak se vydali na cestu zpet do Leicesteru ( ctete Lestru;)

English breakfast at my B&B

Celkem nas to zmohlo- kombinace deste, zimy, a chozeni po meste cele odpoledne. Dorazili jsme "domu", dosli me ubytovat a potom uz nas cekala dalsi prijemna zalezitost v podobe vecere ve Vitkove vyhlidnute japonske restauraci. Musim rict, ze jsem zase o neco chytrejsi, porotoze jsem se o Japonsku od nej dost dozvedela :) Po vzborne veceri, jsme zasli do Tesca nakoupit vino, a nejake sladke/slane abychom ten den nalezite zakoncili. O pul dvanacte jsem padla vycerpanim do postele, ale nastavila budik, abych rano stihla snidani, ktera se podavala jen do 8:30- jako co to je za cas ? :)

Boat models

V 10:30 jsme sli na msi, moc pekna, kasne doprovazena sborem a sbormistrem, ktery to prozival jako kdyby to byl jeho posledni den. Dale byla na programu prohlidka Leicestru, a hlavne Food and Drink festival. Jidla z celeho sveta, ze jsme se zase nemohli poradne rozhodnout, co si vybereme. -Take se vam zda, ze jsme s Vitakem nedelali nic jineho, nez jedli?;-) Aby nam po jidle, desertu a kafi pekne vytravilo jsme se vzdali na prochazku do blizkeho parku, ktery nakonec byl pekne velky, ze jsme v nem stravili cele odpoledne. Hned ze zacatku nas zaujali mistni duchodci, kteri na jezirku pousteli modely lodi a prozivali to jako mali kluci. Sedeli a pozorovali jsme je nejmene pul hodiny... Park je propojeny s mistem kde drive stavalo opatstvi, tak tam byla i bylinkova zahradka, kde jsme si zopakovali poznavacku z botany... Ehm, ehmm na slozeni zkousky by to zdaleka nebylo, ale co, magistri uz jsme :) :) :)

Na kaficku :)

Our Pies

Bylo prekpapive moc hezky, slunko svitilo, ze jsme se i trochu opalili. A dalsi zajimave misto byla mala "zoo"v jednom konci parku- kralici, slepice, morcata, kozy, andulky, pavi, bazanti. No, takze jsme tam jak ty male mestske deti okukovali zvirata, se kteryma jsem treba ja vyrustala:) Vitek krmil slepice travou a museli jsme se tomu smat, ze delame, jak kdyby ty hloupe slepice byly nejaky div sveta, ktery v CR nemame:) Cestou zpet jsme se stavili zpet na festivalu koupili "kolac" s jelenim masem, lososem a jeden sladky s lesnim ovocem. A ano, opet jsme se tim naladovali k prasknuti, a jeste nam pulka z kazdeho zbyla na druhy den na obed.

Ehmm, Chocolate..? :)

V pondeli jsem si zase dala typickou anglickou snidani- vejce, slanina, toust, fazole. Tentokrat uz ale bez fazoli a slaniny, a vydali jsme se brouzdat po meste, sednout si na kaficko, koupit mi destnik, dorazit kolace k obedu a pak uz jsem pomalu vyrazela zpet na cestu do Londyna. Jo a zase prselo... :) Jake prekvapeni v Anglii. Do Londyna jsem dorazila po hodine klimbani ve vlaku. a Po ceste domu se zastavila na Hammersmith na pokec s Tiagem, ktery den se o vikendu vratil z Dubaje.

Tak mi vsechno vypravel, jak to tam zvladl, jak moc ho tesil uspech a uznani za ten trenink, co tam mel na starost a take jak absurni je to misto. Umele vytvorene na pobrezi v pousti, plne luxusnich obchodu, a vzmozenosti typu sjezdovky uprostred obchodaku atd. Nejvic me prekvapil, kdyz mi rekl, ze mi provezl darek a vytahnul parfem/ esenci. Vyrobenou tam, takze celkem tezkou, a hlavne staci miniaturni kapicka a citite to jeste hodne dlouho, ale vybral ji moc dobre, libi se mi a kdyz se to spravne nadavkuje( to bych jako farmaceut mela zvladnout;) tak voni moc pekne...

Gift from Dubai

Marie, nase manazerka o nas rika, ze nas dva vidi jako vyborne fungujici dvojici, dvou lidi, kteri k sobe maji hodne blizko, asi jako bracha a segra, vytvorili si svuj druh komunikace, a internich vtipku a nedaji bez sebe ranu, a tim tvorime vyborne fungujici tym. A je to hlavne tim, ze prozivame vsechno spolecne. Rikam to proto, abych vysvetlila, ze ten vyber parfemu trefil naprosto presne, a bylo strasne hezke ho pozorovat, jakou mel radost, kdyz videl, ze se mi take libi...

OK tohle uz je nejak podezrele dlouhe, takze koncim pondelim 26.5. a dalsi dva tydny popisu v dalsim postu. A omluva jestli tento zni tak nejak kostrbate, ale mela jsem ho rozepsany cely tyden, a vzdycky pridala par radku a necetla celkovy vystup.
Ale co, ten zakladni ucel, pobavit a sdelit info to urcite splnilo :)

Květen

St.James's Park

I když výlet domu a do Maďarska byl moc fajn, celkem jsem se těšila zpět do Londýna na každodenní rutinu a danou náplň dne. Květen se ze začátku zdál, že bude náročný a že to snad ani všechno nemůžu stihnout, ale to byl jen takový první dojem, než si člověk rozvrhne čas.;-)

Taky aby mi to nebylo líto a jako důkaz, že jsem zpět v Anglii skoro cely první týden proprsel. Tedy presne do pátku do večera. Měl nasledovat prodloužený vikend, na rozdíl od zbytku světa tady nebylo volno 1.5. Ale až v pondělí 5.5. A přesně na tento vikend jsem očekávala návštěvu Kristýny. Vím jak jsem ji kladla na srdce at si nezapomene deštník, že to bohužel vypadá s předpovědí bídně. 

Westminster Abbey

Ještě když jsem ji v pátek večer jela vyzvednout na letiště, sama jsem se divila jaká je zima, ale Kristýnka asi umí čarovat, nebo jsme si to obě moc přály, protože od sobotního rána až do toho úterního, kdy letěla domů, bylo slunce, modrá obloha a tak akorát na chození po památkách. Měla jsem z toho obrovskou radost, protože jsme stihly úplně všechno a moc si to užily.

A navíc tento výlet byl pro Kristýnku tak trochu můj dárek k jejím krásným 30.narozeninám. Poznaly jsme se u nás v lékárně, kde jsem ja začínala a ona nám to léto vypomáhala za nemocnou laborantku. Moc jsme si padly do noty, tak nějak máme podobný smysl pro humor, a možna to také bude tím, ze jsme obě stejného znamení, jinak nevím, protože teď jsme se tu viděly po roce a půl a všechno bylo jako by to bylo před týdnem:-)

Primrose Hill- London skyline

Co všechno jsme viděly tu nebudu vypisovat, jen ty největší zajímavosti. Třeba slovem tohoto výletu byl BARÁK;-) neboli můj termín pro jakoukoli slavnou budovu. Ani jsem si to neuvědomovala, ale když jsem na to byla upozorněná jak komicky to zní popisovat Buckinghamský palác slovy- "a tady tento barák je sídlo královny, z balkonu mává při slavnostech..." Jediné vysvětlení je, že to bylo nejbližší slovo začínající na B, když jsem si v hlavě překládala termín Building. Každopádně normálně barák skoro nepoužívám, ale od te doby jsme ho používaly naschvál úplně na všechno ;-) další sranda bylo naše společné focení, kdy jsme se půlhodiny fotily na telefon, abychom zjistily, ze se nám žádná z selfie fotek nelíbí, a že opravdu nejlepší je někoho poprosit. A i když to většinou vypadalo, že ti které jsme poprosili drží foťák v ruce poprvé v životě, k našemu překvapení, vždycky se ta fotka moc povedla. :-) 

Nachodily jsme toho pozehnaně, nasmály se zrovna tak a toho jídla co jsme snědly:-)))

V neděli vecer jsem zjistila, že dávají koncert Frozen Planet in concert. BBC dokument doprovázeny filharmonickym orchestrem, tak mi to přišlo jako fajn nápad. Až na místě jsme zjistily, že to byla jedinečná událost, dirigentem byl sám autor te hudby. A celková struktura bylo 10 sekvenci, ke které on řekl příběh, co za tím všechno stojí a pak to bylo doprovázené hudbou. Naprosto dokonalý zážitek. Byla jsem moc rada, že na nás zbyly ještě lístky, bylo nakonec kompletně vyprodáno.

Dokonalý snímek, kde Kristy vypadá jak když vykukuje z parníku:)

V pondělí nás čekaly ranní nákupy a hlavně prohlídka Chelsea Stadionu, což jsem ja jako naprostý fotbalový analfabet brala jako další barák;-) ale když jsem viděla jak jsou z toho všichni u vytržení a Kristýna mluví o splnění snu, tak jsem byla ráda, že jsem ji to umožnila, a pak alespoň budu moct kdykoli rict, že jsem tam byla ;-) nebylo to zas tak špatné nakonec, to musím uznat;-) 

Byly to tři nabité dny ze kterých budu čerpat pozitivní náladu ještě dlouho. Jenom fakt, že jen co Kristýna odletěla, se počasí pokazilo mi to trochu kazil.

V práci se k nám  od úterý připojil na 3 měsíční stáž Keith z Hamburku, strašně fajn kluk, studoval Brand management a poslední rok strávil na stažich, tohle je jeho poslední, než na podzim začne tady v UK studovat magistra. Moc rada jsem se ujala role mu to tady všechno ukázat, Tiago byl tou dobou jste v Protu, tak jsme si jen psali at ho poradně prověřím jestli se bude hodit do našeho dream týmu ;-) je to moc fajn mít tu dalšího mladšího člena, který je nám dvěma blízko. Díky Keithovi mi došlo,  ze bych měla oprášit němčinu, než bude úplně pozdě. Rozumím bez problémů, ale to odpovídání vázne a to dost. Takže jeden z mých cílů na příští měsíce je, se opravdu do te němčiny pustit a využít jedinečnou příležitost, že s Keithem trávíme dost času společně. :-) jen když se ve středu vrátil Tiago, tak nám naše německé povídání u oběda zatrhl, protože by nám nerozuměl ani slovo ;-))

Na vikend jsem se moc těšila, protože v sobotu projížděl Vitek, sice jen na chvilku, než v pondělí pokračoval na svoje nové působiště na univerzitě v Leicesteru. Po počátečních peripetiích, kdy jsem třeba zapomněla ho jít vyzvednout na metro;-) trochu jiné představě o jeho hotelovém pokoji, a o hospodě kde jsme seděli před desátou večer, oba hladoví aby jsme zjistili, ze kuchyň je uz zavřená, jsme nakonec dorazili do nepálské restaurace a užili si výbornou kuchyni!  

V neděli jsme ráno šli na mši do St. Paul katedrály, bylo tam tepleji než venku:-) cely den jsme potom měli památkový a byla jsem moc rada, ze jsem mohla Vítka vzít někam, kde ještě během svých předchozích návštěv Londýna nebyl. :-)

Jen ta zima, ze i zimní kabát, který jsem na sobě neměla od začátku března, trochu kazila dojem... Večer jsme byli na Trafalgar square, kde byl open air koncert londýnského symfonického orchestru- bylo to fajn, ale nakonec  jsme nezůstali do konce kvůli te zimě , a raději se vydali metrem zpět domu, kde jsme se alespoň trochu ohřáli ;-)

LSO open air koncert

Takže z toho plyne ponaučení: když budu chtít hezké počasí, musí přijet Kristýna, když opak tak Vítek. :)))

Tento týden také pěkně utekl, asi tím, že je dost práce. V úterý jsme byli na večeři, kterou pro nás zorganizoval Andy A. byly pozváni i předchozí lidé na našich pozicích : Patricia, Diogo, Chanel- takže komplet celý tým jako za starých časů... Keith se pak ptal jak často nějaké podobné akce máme, že se mu to tu začíná zamlouvat čímdál víc:-)

Osterley park

Snažila jsem se taky pomáhat Tiagovi, co to šlo, protože před tím meetingem v Dubaji příští týden toho měl na přípravu až až. Ve čtvrtek odpoledne jsem ho musela doslova upozorňovat s frekvenci 10min, že už by měl začít pomalu balit počítač jinak mu to letadlo do Porta uletí ;-) letěl na vikend domu= jeho mamka má narozeniny.
A ano, opravdu tam byl před 2 týdny, a jeste predtim na Velikonoce;-))  zítra pokračuje z Portugalska přímo do Dubaje. 

24°C today

Jen co odletěl tak se nám tu udělalo krásně, že teď o víkendu co jsem byla na chvíli v sobotu na relaxu v parku, tak jsem se trochu spálila. Dneska už jsem byla chytřejší a raději se namazala, doufám že to letní počasí nějakou dobu vydrží. Nemusím za každou cenu prožít všechna roční období během jednoho týdne...;-)

Jupiiii, mission accomplished- aktualizovaný blog až do současnosti;-))

Vlastně neee, ještě ten Amsterdam! - to se taky vyřeší, brzy snad ;-)